.png)
Jmenovanému jistě nelze upírat široký přehled ve faktografii daného tématu, s jeho ochotou ze široce sesbíraného materiálu namodelovat co dostane od svých donátorů za úkol to však bude podobné.
Coby vstupní můstek fundovaně působil nashromážděný stoh dobových karikatur a jejich následné zostouzení pro až přílišnou výtvarnou jednoduchost. Což nyní, v době ve všech mobilních telefonech přítomných grafických aplikací, pochopitelně v studentských tváří vyvolávalo úsměšky. (Ono vůbec soustavné „cvakání“ mobilů ještě donedávna nebývalo zvykem). Namísto toho, aby Drábik hledal smysl např. antisemitských tvrzení plynoucích z plakátů, časopisů a přehršle deníků celé Evropy první poloviny XX. st. (a v periodikách všech politických směrů/“nezávislých“/„objektivních“/ atd., míváme různou skrytě-manipulační grafiku dodnes!) a pokusil se je analyzovat vůči obsahovému propojení na soudobý politický rozměr.
Stejně tak kvanty materiálu s chytlavými detaily či využitelné citáty všech levelů někdejších osobností přitáhne Drábik na plné čáře.
Sympatie osazenstva v disputační části se snadno a upřímně přelily do až neúměrně velkého rozboru, zda lze momentálního prezidenta USA chápat ve vědeckých charakteristikách co fašistu, k čemuž se cca pětiminutovkou potenciálního (!) soudního znalce počal přednášející odborně vyjadřovat. Jelikož podobné soudobé posudky v trestně-právních procesech vedou kam až vedou, asi není důstojné vůbec zmiňovat, co přesně v Drábikově vyjádření o Trumpovi zaznělo.
Vždyť o pár minut dříve v přednáškové části se Drábik ještě čílil o nevyváženosti hranic politických svobod, když „takového slovenského Mariána Kotlebu by v ČR už dávno zavřeli!“ Takže jak vidno, jeho pojetí veškerých přídavných jmen k termínu FAŠISMUS je jen o zužitkovatelnosti momentální státní mocí.
Což vlastně bylo patrné i v prezentační části. Tam např. vzplál výsměchem, kterak v historické rovině si fašisté (rozuměj „nacionalisté třicátých a čtyřicátých let“) často vjeli krvavě do vlasů, pokud se moc jednoho oficiálně zfašizovaného státu přelila do sféry vlivu jiného okupovaného státu. K zesměšnění tedy přednáška používala zamlčení bazálního principiálního faktu, že vše muselo být logickou averzí dvou kohoutů na jednom smetišti.
Až okatý historický „detail“, který bych prezentaci nejvíce vytkl. Přednášející se pokusil hovořit o jakési psychické nedostačivosti v rétorice fašistů na podnosu megalomanství. To vše na příkladu Mussoliniho záměru přebudovat nedaleké jižní sousedství Věčného města Říma. Tedy z bažinatého sémě komářích malárií vytvořit nová lidská sídla. V principu něco nemožného, prý pouze projektová zaslepenost fašismů, jak se se zarputilýma očima chystal odhalil konkrétní historicko-urbanistickou mýlku Drábik. Jenže ve víru přednášky o dvojím masivním bombardování a zdevastování dotyčného území (1xNěmci a 1xspojenci) se tak nějak s údajnou nereálností o snění vůdců podřekl.
Petr Kalinovský
