FAŠISMUS SEM, FAŠISMUS TAM

Dvojky z mravů ● termíny bez obsahů ● absurdní dramata 

V dobách mé puberty bývaly mezi „žáčky-politikáři“ obvyklé dva jevy: okázalé vysloužení si dvojek z mravů a sténání po válečné literatuře faktu. První jsem zvládl v osmé třídě referátem o Hitlerovi, druhé jsem činil toliko do nezbytné míry.
Odstupem času v tehdejší prezentaci uznávám omyly, nicméně pro kognitivní úroveň čtrnáctiletého žáčka snad odpustitelné. (To spíše dodnes pociťuji stimuly z Blízkého východu, které mě k  zbrklým závěrům přivedly.)
…
S lit-fakt o II.sv.v. se v devadesátých letech roztrhl pytel. Nenasycený trh jásal nad kdejakým brakem. Technické podmínky a personální obsazení Třetí říše bylo našprtáno cobydup, hlubší ideologická témata se vyřešila pár zkratkami. Minimálně každý musel znát rozdíl mezi termíny fašismus a nacismus a jejich náležení k jednotlivým státům. Hlučně se pak  ozvat, pakliže někdo použil termín fašismus pro Německo.
Že některá další telegrafična mohla být z politologického hlediska nesmyslná? To se nelze hněvat na naši juvenilní partu, když bláboly nás zásobuje střední proud dodnes.

…
Umanutost nedávnými dějinami je všeobecná. A kategorií umanutosti je více. Od umanutosti historií ústící do právních nároků, přes umanutost po narativním vojáctví, až po umanutost historií přetékající do striktní eticko-politologické terminologie, zhmotňující se např. v trestním zákoníku:
Tam to dlouhodoběji (do roku 2000) fašismus terminologicky odskákal i za nacismus. Později znění trestního zákona již nechce jmenovitě trestat toho, kdo „projevuje sympatie k fašismu“, neboť od roku 2000 si při projevování sympatií vystačí se zatracením jen obecněji vymezené politické problematiky (tj. bez termínu fašismus).
Zato se nám do kodexu vklínilo mj. nacistické genocidium. Tudíž politologický slovník v trestňáku stejně zůstal.
Institut soudních znalců, kteří do politické delikvence vnesou dojem důkazního vědečna, nechejme úplně jinam.
…
Rozkliknuté zamyšlení se chce zaobírat „neorazítkovanou politologií“. Jak používá – přejala k používání - terminologii širší populace? (pro zjednodušení: nyní na chviličku uznejme fašismus jako obecnější kategorii k nacismu)
A) V prvé řadě se jedná o ideální politickou nadávku. Ta má tu báječnou výhodu, že se proti ní neubráníte, neboť její vypálení dle zvyklostí odebírá druhé straně slovo. Toliko umožňuje „ohrazení se“, leč původní téma je definitivně zazděné.
B) V řadě druhé ani nevíte, proti čemu byste se vlastně měl v onom cejchu bránit. Útočnou válku provozoval v  dějinách kdekdo a rovné hlasování kdejaké svoloči je dychtěným opiátem až posledních dvou století. Tudíž gaunerem byl v dochované historii skoro každý. A v represích proti civilnímu obyvatelstvu trumfovala ideologie úplně jiná, která v dnešním jazyce zase až tak za nadávku neplatí.
C) Od racionálních poznámek zpět k absurditám. Od slova fašismus se odvodil i obrat: fašizace společnosti (zde ve smyslu made in: pražská levicová kavárna, 2016). Pod tím si zjednodušeně představte všechno politicky přitažlivé – a dokonce ústavo-právně průchozí -, avšak pod trestem se vyvarujte přidělený obrat umístit do hlavičky svých programových tezí.
Prostě bordel plně v rámci postmodernismu. Ovšem ani dnes nebude následovat sténání po svobodě projevu. Prostě každý chvilku tahá pilku, aneb za politiku se vždy zavíralo a zavírat bude.
…
Co na to soudobé kruhy, které jsou oponenty nazývány právě fašisty? Kterak slovo fašismus vůbec používá onen heterogenní konglomerát? Tedy kromě výše uvedených her na historickou precizaci?
1) Jeden odstín přistoupil k termínu fašismus co k označování negativa. Ovšem využil jej pro inovativní pokusy hanobení nepřítele. Např. frázemi rudí fašisté, ekofašisté apod. Jenže tyto novotvary již soupeře distancující úspěchy nesklízí, neboť než vyložíte jejich smysl, v dlouhodobém povědomí zůstane opětovné uznání termínu fašismus za vrchol negativna.  
2) Další část v pološerech označení fašismus/nacismus sama pro sebe používá, ovšem jejich neochota odstoupit od zaláskování se k minulosti a obrátit se na dnešek… To stoná už v základech. O logicky neprůchodných faktech ani nemluva.
3) Na mnohých demonstracích, kde se vyrojila sezóně kritická klika v podobě jinak plně konvečních padesátníků/šedesátníků, se začalo vyskytovat syrové slůvko fašismus v takové podobě, až se jím míní zase jen politická nadávka. „Fašistické diktování z EU“, „fašistické útoky NATO“,… Kuriózno, že nedaleká protidemonstrace směrem na jejich demonstraci kvičí „Fašisti z ulic pryč“, to už jen přeskakuji.
4) Nakonec tu máme fašismus dle vysněné architektury jeho původních razitelů: jako korporativní demokracii. Hlasování  sice okleštěné a kalibrované, ale zase JEN s legitimitou odvozenou až od úkonu specifického kolektivu. (A k tomu řadit tento ultraindividualistický web by bylo také zavádějící.)
…
Jelikož se dříve vyskytly některé stížnosti od čtenářek, že nechápou poselství  úvah, dnes ji ukončím takto: co se takhle VŠESTRANNĚ oprostit od některých plastických termínů? Ne že by se tím problémy dneška vyřešily,  ale snad by to alespoň přestalo působit, jako když němý prodává hluchému rádio…   (a Židé si vystačí s Holocaustem)