PODVODNÉ KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE ° NÁZVEM PŘEKRÝT
MINIMÁLNĚ POUŽITELNÝ OBSAH ° PŘÍNOSEM ALESPOŇ SVÍZEL
MOCNÝCH
Titulkem navozuji své (druhé) životní téma.
Pohrdnutí kolektivismem, hlasovacím principem co zdrojem
moci.
Dnes se slůvko kolektivismus řadí pouze
k bolševickým ekonomickým pokusům. Jakoby obecným termín
KOLEKTIVISMUS neměl nic společného s prvotním duchem umanutého
hlasování. Zamlčování
onoho příbuzenství, toť pouze křečovitá sebeobrana demokratů.
Vyjádřené zájmy
většin by měly hrát v obém prim, tudíž blízkost
se u oné dvojice (rovnostářství
hospodářské i státoprávní) jen tak neodpáře. A od
zastíracích dovětků (např.
„...při ohledu na
zájmy menšiny“ či
„každý podle svých
možností...“)
můžeme odhlédnout.
Počet čtenářů je pro blog sice druhotný,
jelikož zde má být především svědectví pro budoucno o
určitém algoritmu úvah, ale zcela negovat pragmatické POSTUPY
komunikace se současností také nemohu. Ovšem mohu se jim
vysmát! Třeba formou, že obnažím obvyklé důvody toho či
onoho. Iluzionista na pódiu by ztratit svůj šarm, pokud by ihned
vyzradil trik. Kolektivní autorita (volený politik) by urazila své
stádečko, pokud by hlasitě osvětlila, jak zařídit skočení na
lep. Zde naopak vlastní zákulisí, stejně tak tušené zákulisí
strategií ostatních, odhalme!
…
Tedy: názvem dávám najevo svůj kontakt s prací
Julia Evoly Jezdit na tygru, která má být jednou z hlavních
teoretických prací italské verze poválečného konzervativismu.
Teď ovšem nechci rozebírat spis. Pouze zmínit jednu komičnost.
Pokud vysvětlením přirovnání jezdit na tygru
začíná Evolova práce, čtenář na tom nevidí nic nezvyklého.
(telegraficky = nepříjemné, i
když mocné, se částečně ovlivnit dá - a třeba ono bude
jednou zesláblé; zatímco když hned odpadnete a vše vzdáte,
budete sežráni). Stejně tak jeho když „výklad výkladu“
naleznete v tamních dvou předmluvách M. Nakonečného i od
S.Zecchio. Tudíž po necelých padesáti stránkách českého
vydání už má trojnásobnou repetici alegorie nadřenou kdokoliv.
A v čem je komično plné umělosti? Pokaždé,
když jsem slyšel osoby stylizující se do intelektuálních rolí
ultrapravice mluvit o oné knize, tak vše se točilo jen a pouze
o názvu a v něm obsaženém příměru! Následovaly slogany,
jaký je pro dané Evola filosofickým vzorem. (Plus zaznělo pár
biografických údajů; ty jsou taktéž náplní obou
předmluv.)
S touto hlasitou identifikaci by přitom museli
vplout i do hinduistické osudovosti, kterou je jeho zbývající
text prolnutý. Což by se dalo očekávat u aktuálních pozerů
nad „východní jinakostí“. Ale u bělošských tradicionálů?
Stejně tak všerůzná evolovská esoterie
(v podobě uchváceností
věkem vodnáře
apod.) se svou intenzitou značně vzdaluje od vkusné míry
použití u moderních národů. Ale proč si touž výzbrojí
pohrávají zdejší umanutě se stylizující „evolisté“, když
jindy všechno se zvonečky a bubínky zavrhují?
Vysvětlení bude v tom, že se ve jménu Julia Evoly našla
zdánlivě snadná pomůcka, aby u soudobých skupinových autorit
(nad jejichž jmenování se povznesu) nechyběla i žádoucí
špetka akademické noblesy. Tyto autority se proto ověnčují svou
„spojitostí“ se jménem pobuřujícím, ovšem s nepopiratelnými
atributy akademické vzdělanosti. A nakonec to důležité:
trestně-právně nepostižitelným.
Nepostižitelnost spočívá v tom, že ono zahraniční jméno se
spojuje s ideologií (příp. v mutaci s předponou
„neo-“ ), kdy onen název je v našem domácím prostředí
pasován do role absolutního zla. A NA TÉTO VIZÁŽI MŮZE BÝT PRO
KOHOSI MÓDNÍ CÍLOVÝ ZÁJEM.
Ovšem sémantické kotrmelce, až mičurinismus, s
termínem FAŠISMUS/NEOFAŠISMUS = to vše kupodivu udělalo pro ČR
s Evolovým jménem trestně-právně průchozího autora.
Jenže stále se mi zde vznáší podezření, že
většina zdejších nastylizovaných ultrapravicových intelektuálu
obdivujících Evolu skončila u výkladu názvu práce. Což vlastně
stačí. Vždyť i kolektivu jde primárně o DOJEM.
…
Z podobného soudku, kterým obvykle opovrhuji.
Aplikace svobody slova:
Stejně tak si všímám komické absurdity, že i
když mě kdejaká pakáž s větší či menší mírou oficiálnosti
ve svých elaborátech pravidelná nazývá fašistou, neofašistou
apod., já bych byl uvězněn, pokud bych se k týmž termínům
přihlásil.
Nebudu to však řešit oklikou tím, že začnu
jásat alespoň nad jedním jménem průchozím. Byť bych si tím
souběžně dodal určité intelektuální prestiže. Pro specifický
kolektiv. Jenže nad pragmatickou stylizaci + vypořádání se s
trestním zákonem - já nadřazuji zvážení spornějšího obsahu
spisu. Ovšem všichni hovoří pořád především o názvu knihy,
a to ještě především kvůli jménu jejího autora.
