SÍLA HLASU ° ELÁN ° GALANTNOST ° SÍLA °
JMÉNO ° FINANCE
Lze se neopakovat, když jádro politična je stále
stejné? Kdosi se zhostil snadno vyhmatatelných postupů a už ani
není potřeba klít na nikoho konkrétního. Jen upozorňujme na ony
MECHANISMY.
Úkazy stopovatelné při utváření Režimů si
namodelujme na zrodu kolektivů na dětských letních táborech
(otevírání zbrusu nových
hospůdek na rodících se sídlištích apod.). Postupy
parchantíků jsou až obludně podobné nešvarům politicky
spikleneckého jednání!
…
Jednou z prvních věcí je silný hlas. Sám o sobě
nestačí, ale jedině pomůže. Křiknutím si vydobudete onu
sekundičku, která na okamžik ustrne tok dění a vy dáte o sobě
vědět. O sobě, svých tužbách, svých zájmech. Když se někde
něco „přerozděluje“ (zde
favorizované skupinové role) to už by musela následovat
extra kreténskost, abyste si uškodili podobnou výbavou jako je
silný hlas.
V celostátních parametrech úlohu hlasivek
hrají masmédia. Schválně si všimněte s jakou časovou blízkostí
se v dějinách vyskytují čím dál více mocnější média
(zprvu tištěná periodická)
vedle blouznění o všeobecném hlasování co zdroji moci.
Galantnost je čímsi, co si nemusíme
překládat jen jako plesový doplněk. Zde spíše jako umění
vytříbeného přístupu k rozdílným. I mezi desetiletými
dětmi. Jednomu polichotit tím, jinému zas oním, třetímu naopak
nenápadně sdělit cosi nevhodného k povídání před
předchozími a čtvrtého uhranout pochválením jeho intelektu, byť
zjevně nikdy nedosáhne svéprávnosti. Verzí je spousta, ovšem já
patřím k neobdařeným pro podobné vypočítavosti. (Snad
jakousi oplátkou u sebe alespoň nalézám um dekódovat naznačené
sklony u jiných.)
V celospolečenské podobě toto začíná právě
halucinogenních teorií o všeobecné rovnosti, která se posléze
zhostí posvátného hlasování. A na střeše je marioneta
nedotknutelného zdroje moci. Nejen „Všichni jsme si rovni“, jak
se pěje v marších demokratického uspokojování. Ale i to,
že všem vnutíme stěžejní buzolu. Pochopitelně se zase nejedná
o nic jiného než o chladně vypočítavý postup. Ale bývá
úspěšný. Nejspíš proto, že ve skutečnosti vůbec nic
nenechává na náhodě nebo na rozmařilosti nálad. Galantně všem
NAMLUVÍME něco o jejich důležitosti. Proč je nemluvíme? Dále:
Elán k čemukoliv je dalším
nepřehlédnutelným fenoménem. Takový Jeník s ochotou svůj silný
hlas používat i když se mu napoprvé nezadařilo, to je hráč
obdařený předpoklady k moci. Opakování a opakování (
= elán k činnosti) je studnicí úspěchu. K
prosazení. Vždyť jakému procentu vše vychází hned napoprvé?
Podobně ani ochota davů nevzniká, když Režim
předhodí svou do poetična zabalenou strategii jen tak ledabyle.
Nýbrž až neúnavným vtloukání do hlav se zrodí stěžejní
modla, o jejímž vesmírném středobodu je zavrženíhodné
pochybovat a úlohy jejích primárních zvěstovatelů se dotýkat.
(Ale nechoďme až tak obecně,
podobným opakovacím mechanismem se dá bezpečně naaranžovat ona
vůbec VOLITELNOST. Jednotlivých politiků, politických
stran, ale i značek
pracích prášků.)
Pakliže se stavidla rozvolní, rozhodně neuškodí
síla. Ale nehroťme věc až k jejímu použití, vždyť
tato povětšinou postačuje coby odstrašující možnost. Když i
umanutý řev s bezmocnou galantností na situaci rezignuje,
tato možnost je všezubá (i při
ohrnování nosu nad podstatou síly). A která dětská
partička nebo hospůdka nepozřela její příchuť?
Nejprimitivnější podoby síly coby mocenské
výztuhy Režimů – to snad není potřeba dokládat. I přes
předhánění se vějičkami svobod, pro ty zásadnější oponenty
je vždy silových uzd dostatek. Ale když by západní Režimy
cítily cosi v rozměrech skutečného konkurenta, robustní bič
je po ruce. A nad těmi, momentálně se ocitavšími spíše
v mezích politické bizarnosti, i příležitostně
provětráván. (Nebudu natolik
přízemní, abych brečel nad osekanými možnostmi projevu. Za
stávajících podmínek jsou stejně nepřátelské tvrze řečmi
nepřemožitelné.)
Jméno bude také v dětských
mikrokolektivech devízou úspěšnosti, byť spíše v podobě
„staršího bratra“.
A v širších politických rozměrech? Tam nejen že tušíme
úkaz, kterak jistá skupina je předřazená svým etizujícím
trucem žonglovat s údajnou relativností všeho
ostatního. Ale poklesněme do krajnosti. K bahnu stranictví v ČR:
najednou těch až laškovně nenadálých synů slavných otců…
Na finanční stránku jsme málem zapomněli.
Tato je nejen v politice, ale i v právě se
ustanovujících partičkách, natolik samozřejmou záležitostí
(v globální politice pak až
trapně adresnou), že „objevování“ soudobých
základů společenské architektury by uráželo intelekt čtenářů.
…
V naší laboratoři jsme přešli skutečnost,
že tyto úkazy v čisté podobě se vždy vyskytují TEPRVE na
nějakém podhoubí, které jejich význam USMĚRŇUJE.
(Třeba dětské táborové kolektivy mají nad sebou příslušné
vedoucí; určitá obyčejová pravidla nalezneme i mezi dosud si
neznámými sídlištními ožungry.) Ale což zrody Režimů
v posledních staletích se též neudávaly AŽ V KONTEXTU
ZÁJMU SPECIFICKÝCH ELIT?
