OSAMĚLÝM SISYFEM V TAŽENÍ PROTI VOLBÁM ° POPULISMUS VS. RADIKALISMUS ° OPILECKÉ „HEIL HITLER“ NESTAČÍ ° IDEOLOGIE MUSÍ BÝT KOMPLEXNÍ, NIKOLIV SHLUKOVÁ
Ač se Antidemokrat distancuje od přemlouvání
kohokoliv (tj. získávání
sympatií; potenciálních hlasů ve volbách), výkřiky z
ulice se k němu prostě dostávají. Ale jenom slabší kusy s
odvoláním na sisyfovské balvany rezignují, pokud se stále
objevuje zásadní nepochopení.
Možná to je jeden z důvodů existence blogu: alespoň
někdy a někde východiska organizovaně osvětlit. Byť podobný
alibismus čpí na míle daleko. Protože pár stovek čtenářů
marginálních stránek těžko bude v záplavách informací
odjinud „šprtat“ právě vezdejší definice.
…
Rovnou odhalím, že motivem k dnešnímu textu je posezení
s folklorní konzumací alkoholu (vyjma
abstinentů). Následné skandování o Hitlerovi pak ovšem
nešlo chápat coby vyjádření celistvě uspořádané ideologie.
Maximálně tak jako specifickou reakci na soustavné vnucování
viny za činy minulých tisíciletí.
Vliv alkoholu + otupění mainstreamovou propagandou. Pijani
přijali předhozené jméno coby největší symbolickou záporku
(což soudobá agitka koneckonců
vyžaduje) a trucovitou potřebu se se záporem identifikovat.
To nazvěme tápavou reakcí slabozrakých na strukturální omyly
dnešní ústavnosti.
…
Mě zarmoutila jiná věc než absurdní směrování nadějí
k někdejšímu představiteli lokálně konkurenčního
nacionalismu. V předchozím střízlivém stavu se přitom přátelé
blížili spíše hodině občanské nauky: kterak pro program
politické strany je nezbytné vyžadování stejných povinností
pro všechny. A kterak bude otázka problematického soužití
vyřešena, pokud nebudou činěny výjimky. Politickou korektnost
jenom narušil dovětek: Cikány nevyjímaje.
V předchozím odstavci si všimněte dvou
věcí. Jednak požadování toliko současných ústavních
východisek, druhak taktické kalkulování se skutečností, že
v případě Cikánů je jakákoliv cesta nápravy už nějaký
ten pátek marná. A z podobného že prý lze stavět ideologii
s velkým „I“.
...
Pokud se k roku 2017 už ani nezastírá
institut světovládce, pak by bylo značně kuriózní jej považovat
za natolik flákačskou lóži, že pokud si dokáže zajistit
posluhování od miliard lidí, tak jej ohrozí plán jednoho
pražského hostince. Kritiku v ožehavé - nicméně pouze okrajové
- věci (Cikáni v západní společnosti) sice Režim
vidí nerad, ovšem vcelku rychle ji zvládne vytěžit mýtem o
svobodě.
Použijí příměr se školou, kdy si žáčci
povšimnou chyby na tabuli. Děti jsou nadšené, jelikož v dané
sekundě zdánlivě zvítězily nad nadřízenou paní učitelkou. Ta
je potěšena ještě více, protože zapojením se dětí se
automaticky posiluje její kantorská úloha. Děti získají
iluzionistický dojem o síle svého vlivu: „řekněte si, co
byste chtěly, abychom v hodinách dělaly“. Nicméně
sesadit kantorku z její neotřesitelné pozice nelze.
Připodobnění k západní politice je snad srozumitelné.
Politologie podobnému říkává „populismus“.
Tedy narážení na věci, které jsou srozumitelné kde komu a
umožňují zapojení se kritiků. Jenže už v příměru je zjevné,
že se jedná jen a jen o neškodné dětské výkřiky.
Populismus má spíše nebezpečí, a to paradoxně ohrožující
samotné šiřitele podobných zjednodušeností. Nezbývá jim než
brát ohledy na mínění těch, které si nějakým předchozím
tématem vyzískali. Pokud tedy už jednou někomu pochlebovat,
nemůžete v další minutě vybudovaný okruh povrchních
příznivců naštvat.
Což populisty dostává do problému, jak se „navěky“
zavděčit ulici. A ta je už z podstaty samé ulicí
iracionální. Proto volební programy populistů budou pouze
líbivými konglomeráty reakcí na nadpisy z bulvárních plátků.
Takovými, za které jsou spotřebitelé (potencionální voliči)
ochotni vstoupit do novinových stánků. Jenže příznačně: tam
odvádí daně do erární kapsy /zapojením se do voleb legitimizují
Režim.
Populismus, ač bývá na oko haněn pro svou rizikovost, je
neškodnou součástí západních demokracií. Přitom populismus
žádnou žulově pevnou ideologie neutváří, jen je odrazem toho,
co v daném čase a prostoru je ne zcela zanedbatelným (přitom
neškodným) procentem populace podporováno.
…
Ač je termín „populismus“ používán výsměšně
ku hlasitým kritikům, jelikož populisté odčerpávají lidský
potenciál nám, pohrdnutí slovem „populista“ by mělo být
palčivější námi vůči někomu. Tedy od stoupenců
nekompromisního radikalismu.
Radikalismus bez ohledu na přijetí Režimem
(stejně tak i voličskou ulicí
populistů) oproti tomu hlásá zcela komplexně jiné
vidění světa, ústavnosti, povinnosti k dějinám a naši
předem určenou pozici v nich. Radikalismus pravdu
nepotřebuje kolotočářsky vnucovat co nejširšímu plénu. Nemusí
tedy obsah sdělení až příznačně šalamounsky halit do
potutelných polopravd, kdy primárním se jeví pouze
nedotknutelnost trestním právem.
Taktické, ovšem při bližším pohledu chaotické,
lhaní pouhých populistů do roztoužené ulice možná tu a tam
dává zadostiučinění obskurním politikům, kteří budou
vydáváni za ohrožení stability stávajícího Režimu. Jenže
podobné varování berou vážně snad pouze jejich voliči...
Žádné komentáře:
Okomentovat