Od oblaků teorie ke kanálům praxe ° i nepřátelská
média potřebujeme ° efekt hooligans na demonstracích ° čím
více dlažebních kostek, tím více reklamy
Za názvem nehledejte záměr přitáhnout čtenáře.
Raději si za titulkem představte didaktický model, jak osvěžit
termín paradigma (tj. struktura uvažování, a to
z nějaké ústřední hodnoty). Obávám se totiž, že
s většinou svých známých se právě v onom míjím.
Zdejší stránky demokracií pohrdají. Tedy
východiskem, že suverénem je lid, který prostřednictvím
mechanismu většiny určuje následné. Nekráčí proto o
bulínkovství, že k roku 2017 je ideál demokracie „pouze“
poskvrněn a zneužit (to je melodie mých známých). Má stoická
negace je jak popřením podlézání
co nejširší populaci, tak i přijmutím faktu, že ještě
pár desetiletí zde demokracie námětem k masturbaci stejně bude.
(Obec Antidemokratových čtenářů by už mohla tušit, jakou
může mít podobu vzkaz budoucnosti v sekundách úmrtí důstojného
jednotlivce.)
…
Když s přáteli rozebíráme politickou
tématiku, začínáme v hodnocení současna ( + pojmenování
světovládných zájmů) a požadavkem změn.
Dál se už struktura cest uvažování liší. Pro
mě je nezbytné na patník poslední napsat křídou, že i v
roce 2017 na tomto území žili osamělí lovci, na které budou
moci další generace být hrdé. Protože alespoň někteří se
nepřipojovali k naivnímu volebnímu komparsu nepřítele.
Rozdílem tohoto mnozí kolegové přidávají
umanuté „vyhrát volby“ a neskonale komické „dostat
se nazítří k moci“. Ale proč by se nepřítel
neškodného komparsu zbavoval...
…
Odsud už musí být patrná komplexnost
Antidemokrata vs. schizofrenie „losnomažňákovců“. Je zřejmé,
že po něčem pes ani neštěkne a po jiném se může uvýt.
Touto nadsázkou upozorňuji, že je jasné: pokud něco bude
mimo zájem médií, pak jakoby to neexistovalo.
Losnomažnákovci se dostávají do prekérní
situace, neboť potřebují volební stranu, kterou jim Režim
nezakáže. Tudíž musí splňovat kritéria, mezi která
nevystavování se perzekucím jasně patří. Nebudu se zde tasit
s levičáckým bontonem o stranách mírného pokroku
v mezích zákona. Revolucionářství v nepobuřujícím
slova smyslu je komické obecně.
Alternativou k upachtěnosti: není třeba se
honosit označením „politická strana“. Vždyť i poslední
čtvrtstoletí nejednou zaznamenalo, jak se relativně hybnou silou
stalo neformální – avšak neodmyslitelně politické - uskupení,
které reakce vybudilo.
…
Aktuální esej spěje k podobě demonstrací
v současnosti. Podobnost s právní formou
politizujících entit přitom vůbec není náhodná. Zejména když
pražští losnomažňákovci poslední dobou pořádají abnormální
množství demonstrací a všemožných veřejných pietních aktů.
Tady už odpusťte, ale budu se muset vyjádřit o
haldách faktorů v těchto mikroskupinkách: sice formálně
pojmenované množiny, které
- tvoří navzájem propasírované členstvo,
- avšak dohromady nepřekročivší pár desítek účastníků,
má pouze dvě výhody:
A) Jednak vždy zaručeně přijdete mezi své
známé
B) bezpečně odhadnete obsah debaty na totožných
afterparty: jak se ještě více spojit.
C) Závěrem si účastníci i pořadatelé
pogratulují, protože dotyčná akce proběhla bez komplikací.
Jenže nejen bez komplikací, ale i bez
zprostředkovatele informace o proběhlé akci k veřejnosti!
Bez médií! Média totiž ani neměla důvod, proč informaci
zařazovat do vysílání. Shánět podrobnosti o očekávatelně
neškodném průběhu (vždyť paradoxně takový byl záměr
svolavatelů).
Instituce médií v rukou nepřítele sice má
úkol snižovat váhu opozice. Jenže takováto jakoby ani
neexistovala! A nám musí jít o zanechání SILNÉHO POVĚDOMÍ O
NAŠÍ EXISTENCI A NAŠEM BOJI! Byť chápaném, co pro dnešek
nevyhratelném. Ale rytířství sebeoběti je právě v podobném!
Proč se tedy vzdávat možností, které by přinesla kooperace s
hooligans?
…
Náznakem představím. Tzv. hooligans tvoří
nejviditelnější jádro sportovních tribun. Přitom je mylné se
domnívat, že se primárně jedná o zapálené milovníky toho či
onoho sportu. Mnoho sociálních věd došlo k závěrům, že hnacím
motorem jejich rozdováděných aktivit je spíše potřeba
jedinců z tribunových davů vytřísnit nadbytek energie, který
vznikl postrádáním dalších možností. O – statisticky
vzato – převažujícím faktoru nižších sociálních rozhledů
jedinců, ekonomických nedostačivostech (ovšem propojených s
destruktivitou vůči majetku okolí) a naopak pak souběžně s
tématickou výbušností či okamžitým bojovým potenciálem... O
tom nyní netřeba.
Ale proč podobné nevyužít i v „politických
ulicích“? Já pamatuji doby, kdy sice při menším množství
politických akcí v roce, ale zato mnohem více od demonstrací šlo
očekávat - hooligans tehdy bývávali součástí.
Ovšem odlišností bývalo kromě přítomnosti
rozbouřených hooligans víc.
Již uvedeno, že prioritou organizátorů současna
je bezproblémovost průběhu. Bezproblémovost coby trapná obava
nejen před okamžitým policejním zákrokem, ale i před před
následným rozpuštěním jejich mikroorganizací!
A já se ptám: proč se nazývat revolučními
uskupeními, když prvotností je „laskání“ od Režimu za
bezproblémovost? K oné bezproblémovosti patří dokonce i
regulování obsahu projevů. Tudíž se současnost proměnila do
podoby, kdy si na akci vyposlechnete množství nicneříkajících
vystoupení (množství projevů se v podstatě rovná počtu
zúčastněných), ovšem jste samotnými organizátory svazováni
více, než by dokázala policie. Potom se ale nedivte dalšímu
nezájmu potenciálních bojovníků.
Přitom Revoluci nezbytní vojíni chybí. Vždyť
proč by tam chodili, když jim organizátoři pravidelně vzkazují,
že jsou - oni a jejich způsob jednání - nežádoucí? Média by
sice měla zájem o akci, ale jen pro využití záběrů k
diskreditaci svolavatelů?
Daším paradoxem chybného paradigmatu
losnomažňákovců: Ano, budou to filmové materiály, které
povedou k převážně znechucení předobrazovkové veřejnosti. V
období volební agitace to jistě nepovede k získání významného
počtu voličských hlasů. Jenže naivní domněnky o kravatovém
stylu vystupování zase končí v nulové zájmu médií. Tudíž
jako by radikální opozice ani neexistovala.
…
Přesně tady se nachází ona rozdílná
paradigmata. Antidemokrat hlásá momentální dějinný úkol v
podobě zanechání po sobě odkazu AŽ pro ty příští. Jako
jeden ze spouštěcích momentů vzdáleného budoucna.
Mnozí mí přátelé, losnomažnákovci, naopak
nejen že jsou směšným derivátem teorie o legitimitě pocházející
z hlasování (tj. gró demokracie), ale dokonce blouzní už o
zítřejším volebním úspěchu. A proto odmítají hybné možnosti
skrývající se v možnosti přenést rozbouřenou podstatu
hooligans do politických manifestací!
Jasně, podobný styl ve spojení s jednáním
hooligans povede k četným mediálním ostudám a k deklasování
momentálních straniček (ale POUZE v mínění DNEŠNÍCH voličů).
Ovšem tyto detaily v sociální paměti časem vymizí. Zůstane
jen zásadnější vzkaz o permanentních bojových aktivitách.
Připomínám, jde přeci o poselství o naší existenci pro
tisíciletí, nikoliv o momentální volební výsledky!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat