I tmářství kdysi mělo význam ° teoretizování
Janebů ° postmodernismus v šejkru s germanofilií
Máme za sebou dny volna a nebudeme si nalhávat, že
pro většinu znamenaly především dovolenou v příhodném letním
období. Ač já osobně ke druhému ze svátků mám emocionální
vztah, onen „postoj s odstupem“ ostatních k těmto zdrojům
státnosti nepoškozuje můj komplexní ideologický
náhled. ( Naopak).
Opodstatnění existence státu prostě
není z nějakých voleb, kde se běsní o většinách, ani
z postoje většiny populace k těm či oněm svátkům. A
už vůbec státnost nevznikla z nějakého darování
moci panovníkům od Boha.
Přitom blouznící BÁJE kdysi měly svůj smysl.
Třeba při kočírování pologramotných časů a ochočení
tehdejší populace. Těžko podobné šlo drezúrovat jinak, proč
musí poslechnout vrchnost, než pomocí armád lampiónových
kněžích. Anarchie by byla smrtonosná pro všechny.
Zato pokud jsou poddůstojníci věrouky secvičeni
a kromě tmářství o stvoření světa dodávají nejen etický
rozměr, ale i edukaci dobových zlomků vědění, je možné
působení téměř jakékoliv středověké církve brát coby
užitečné.
...
Ale o tom psát nechci. Dnes mířím k výsměchu
pseudovědcům, kterých se najde vždy dostatek. A to i mezi
ultrapravicí. Zaručeně je poznáte podle některých větiček.
Začnou výkřikem, jak nejsou žádná ultrapravice, že se jedná
o přežilé označení. Je to tuze dostupná fráze, zároveň
dodává křiklounům a jejich vykrklům punc vědečna. Zvládne se
ji naučit kdekdo. I slovutný propadlík Janeba.
Vůdčí osobnosti partiček dokáží na
frazeologii nabalit ještě několik dalších mouder a pro
specifické prostředí je teorie dotvořena. Přitom potřeba při
její modelaci byla někde jinde, totiž v postpubertální
protispolečenské (tj. protikonvenční) vzpouře.
Další průpovídky využijí historie. Už proto,
jak podobné může být podpořeno kinematografií, tudíž
nepotřebuje předchozí širší studijní nácviky. Oni skupinoví
vůdci pak jako nadstavbu k filmovým dokumentům dodají několik
načtených populárně-naučných spisů. (Ostatně
tyto elaboráty bývají oblíbené i tržně. Právě proto učenců
z oboru historie máme všude habaděj. A to napříč
politickým spektrem...)
...
Abych se vrátil k hodnocení výročí, musím
vzít šířeji motiv potřeby vzpoury. Právě tato dodává
výstupu tragikomický nádech. Vzpoury proti tomu, že česká
společnost počátku třetího tisíciletí Husův odkaz tak či
onak přijala. Tudíž ti s dnešní potřebou vzpoury jej „logicky“
zatratí.
Absurdní hodnocení historie pokračuje. Naopak
uchvácení historickým obdobím nacismu, kde se pokouší svůj
podobně motivovaný stav racionalizovat. (Byť
PROTIKOMEDII zase
vytváří rovnice dnešních mocných, že cokoliv
kritizoval nacismus, bylo, je a bude kladné, jinak by to přeci bylo
nacistické, tedy zlé.)
Stejně jako nelze českým okem vyznávat
německý, tedy lokálně konkurenční, nacionalismus,
jehož načrtnuté adorování vzniklo na rozmaru (na
zálibě v historických filmech, příp. vojenské technice),
stejně tak k opodstatnění revolty proti soudobé české
společnosti, která Husův odkaz pojímá tak jak pojímá, se
nestačí postpubertálně přihlásit k protipólu, k
ultrapánbíčkářské protistraně.
...
A v této fázi
revolty může nastat další zádrhel. Zde se snad
vysvětlí záměr mého dnešního textu. Propojuje interpretaci
dvou ze zde naťuklých témat.
PLUS co jsou si schopni zde vysmívaní vypůjčit ze zcela
třetího a totálně nesourodého – z postmodernistického úhlu!!!
Tj. NÁRODY JSOU (údajně) SOCIÁLNÍM KONSTRUKTEM NEDÁVNA. Nad
podobnou mixací pak zůstává rozum stát...
Když tvrzení o údajné neexistenci národů začnou šířit jisté nejmenované kruhy bažící po jejich podmanění, logiku to dává. Ale pokud sebemrskačské výkřiky pocházejí s úst údajných „nacionalistů s přívlastkem“, pak vysvětlení bude jinde. V chaotičnosti mutujících amatérských profesorů.
...
Shrňme fakta: husitství sice nemělo ryzí
nacionalistický rozměr, ovšem jazyková pojítka takříkajíc
„ani při souloži“ odmyslet nešlo nikdy. (To
zase pro neukojence do budoucna slibuje neomarxistická postmoderna a
její „rozšířená
vědomí“).
Mnou vysmívaní revoltéři, kteří jindy baží
po nesmyslném výkladu nacismu coby německo-českého
transnacionálního uskupení (?!?!?!), ovšem hned skočí po
tvrzení postmodernistických historiků ( = humanistických
ideologů), a jejich dandyovskou teorii o NENÁRODECH vloží do
století patnáctého. Že tím absurdně spojí historický
nihilismus ( = postmodernismus) s potřebou svého
prvotního motivu vzájemného česko-německého dojímání
(tedy právě
nacionalistické kategorie!!!), to jim jaksi uniká.
Závěrem: husitství sice není přesným
předobrazem českého nacionalismu. Ale pokud z odvolání se na
husitství čerpalo národní obrození devatenáctého století,
pak až tolik fabulovat nemuselo. To
daleko více musí překrucovat soudobí hitlerofilové, kteří sice
vycházejí např. z částečně spravedlivé kritiky výmarského
Německa a nebo dalších jevů, ovšem do této konejšivé
výkladové pozice dochází přes mohutné přehlédnutí
protičeského rozměru. Tudíž pokud podobní pseudovědátoři
druhým dechem spustí proti husitství, podobný paskvil zní
jako rajská hudba...
Žádné komentáře:
Okomentovat