Vypočítavost všude ° většina ovladatelná prospěchem ° krátkodobost splývá s povrchností ° zabití vyšší ideou jako pocta podživotům
Přesvědčování je něco s určitým úmyslem. Více či
méně. Přesvědčování dívky od mládence o její jedinečnosti
má vést k mladíkovým intimním zážitkům, přesvědčování
tahouna mikrokolektivů (tj. řády max. tisíců) má vést
k ukojení vůdcovského chtíče, přesvědčování populace
od konvenčích uskupení má vést k vítězství ve volbách.
Účelovost všude.
Stojí za to si povšimnout, že příklady z předchozího
odstavce ponechávají problematické skulinky. Juvenilní dívky
obvykle svůj prvotní sexuální styk chápou jako „odevzdání
se“ muži, nikoliv coby svou touhu po krvácení. Mikrokolektivy
často doplácí na ambice sice impozantního mikrovůdce, ovšem ne
ve všech tématech se efektně/důstojně vyznavšího. Nu a při
řízení milionových či miliardových stád, tam je sice
profesionalita vybičovaná, ovšem především těch v pozadí
celého procesu. A až ti pak na jakási mediální politická
jeviště vpouští loutky rozličných rolí.
V první oblasti už mám svá léta za sebou, v druhé
jsem si definitivně připustil minimální nadání, třetí se
věnuji projektem Antidemokrata. Cudné podrobnosti z prvního tématu
proto vynechám a k třetí se stejně vracívám průběžně.
…
Záběrem úvahy budiž oblast druhá. NASMĚROVÁVÁNÍ
okolí. Tedy toho dosažitelného. Zde vztáhněme k těm kolektivům,
kde chybí materiální motivace, zato o to víc je dávána na odiv
idealistická politizující víra. Alespoň v počátcích.
Proto pro dnešek přeskočme demokratickému paradigmatu
nevyhnutelné termíny „zakládání“, „slučování“ či
„štěpení“.
Je ale půvabné analyzovat ostatní procesy. Dokonce o tomto
vznikla celá série humanitních nauk. Protože podobné
mikrokolektivy jsou bez oné materiálně-motivující stránky, je
přirozená časová omezenost valné většiny
členstva. Po pár letech aktivisté zase zmizí. Nemá smyslu nad tím úpět, na většiny nechť si hrají
demokratické volební cirkusy. Jenže pokud se vzneseme od
chrochtajících korýtek a pojmeme lidské bytí trochu výše,
potom kvantity stejně zůstávají přikovány při zemi, kdežto
idea kvality odhlasování nepotřebuje. Po svém čtvrtstoletí
individualistického aktivismu mi proto nic nebrání povýšeně
zhodnotit onu pomíjivost většin. Bohužel i v rámci
ultrapravice. Většinám mimosystémových aktivistů není
dán materiální prospěch, časem proto odpadávají.
…
Rozeberme dále: Oslnivost vůdce mikroskupin je
podpořena jeho vyjadřováním v příměrech co nejšíře
srozumitelných. Že podobná mluva je mnohdy pro seriózní vědu až
urážlivá nebo tuze nepřesná, to je vedlejší. Účelem je přeci
zaujmout mikrokolektiv. NYNÍ zaujmout. Už z toho lze odhadnout
časovou hodnotu onoho.
Jedná se vlastně jen o nesení se na specifické
módní vlně. Stejně jako oděv nějaké subkultury, na který se
naplácají nášivky s krédy. Obdobně hudební styly a jejich
kapely. Náklonnost
k něčemu exaktně vyjádřitelná na časovém úseku. A
stejně jako mikrovůdci se časem obvykle stáhnou, partičky a
jejich hodnoty jsou jejich členy odlehčeně přiřazeny toliko
k dobám zrání. Stejně tak i oslavované kapely se
z reproduktorů vytratí. „Proč k podobným
´lehkovážnostem´ přiřazovat cenu nad své bytí?“ Řeknou si
skupinky dodatečně.
Tady jsme u jádra pudla. Přesvědčování může vést pouze
k dočasnému ovlivnění. Tedy k něčemu, co vede pouze
k jakémusi „odhlasování“ mikrokolektivem (rozuměj
– např. i k účasti na krátkodobě, byť lehce kraválistickém,
pouličním aktivismu).
…
Naštěstí existuje absolutní pravda. Ta, která se
nemusí ohlížet ani na dočasnost mikrovůdce, ani na momentální
výsledky onoho „hlasování“. Natož vše zkreslené skrze
média.
Absolutní pravdě lze zalichotit pouze jinak. Podat svědectví o
vaší existenci i v dobách jejího zrcadlení pouze ve vás.
Bez jakéhokoliv prospěchářství, pouze nekončící patrnost
absolutna. Tikající budík s pozvolnou přípravou k finální
akci. Vše ostatní by byla jen úšklebkuhodná znemožnění.
Vás, nikoli JÍ. Ona vás nepotřebuje, vy ji ano! Jinak
budete pouze méněcennou hmotou, kterou je přípustné vhodit do
ohnivých kráterů…
Žádné komentáře:
Okomentovat