neděle 13. srpna 2017

DEVIANTI HYZDÍCÍ PRAHU

Suchá fakta o Prague pride ° organizační klady i zápory ° hádanka: co je účelem antikonfliktních týmů?

Stručnost, jasnost a pouze mírná nadsázka – hlavní atributy pro čtenářsky úspěšný text. To dnes nebude obtížné dodržet. Ne snad, že by Antidemokrat změnil své výchozí záměry. Ale pro zřetelnost tématu, kde není třeba příliš zastírat. Letošní pražská sešlost 12.srpna, kdy devianti celého světa měli potřebu dát na odiv svou zvrácenost.
Na jedné straně barikády tito:
  1. V současnosti používají zkratku LGBT. Tato psychiatrická nemoc, které ještě o pár desetiletí dříve patřívávala za mříže vězeňské (nejen koncentračních táborů, ale i věznic počátku šedesátých let XX. st., případně i těch prvorepublikových!). Donedávna pod onemocnění s ambulantní léčbou. Ovšem dnes je totéž spatřováno za roztomilou a trendy laškovnost.
  2. Jejich daleko početnější doprovod, který se skládal z mládeže ideologicky nakažené. Většinou nezletilci, snadný to terč propagandy, kteří jsou ohlouplí rozkladnou ideologií. A jako mnohá demokratická politická oběť se i tito domnívají cosi o „štěstí nad vlastním (?) názorem“. Sice spadají mezi sexuálně normální, ale od zvráceného mínění o sexualitě se snadno přechází k ještě zvrácenějšímu pojetí dalších hodnot.
  3. Nakonec se vyskytoval dojem nikoliv jen „duhově barevné komunity“, ale tuze rasově splácaného předvoje při likvidaci české kotliny. Podobné obohacení bylo počitatelné při každém cca pátém pochodujícím nakaženém.

Na straně druhé cca padesátka odpůrců (novináři psali o „dvaceti“). Sešlých z různých stran, hnutí a jiných právních entit. Nebo i individuálních politických projektů, kam Antidemokrat patří.
Je v podstatě jedno, jak probíhaly přípravy na akci. Tedy jak se dohodli/nedohodli oslovení. Kdo, proč a z jakých důvodů politickou účast odmítl nebo odkud se náhle zjevily předem nedohodnuté symboly. Koneckonců, pro určité poselství směrem k veřejnosti není důležité, která z mikrostran účastna byla či nebyla a poslouchat deset/dvacet čtených projevů také nic nemůže světu sdělit.
Hlavní organizátor Pavel Matějný z Národní obrody ve své napůl ideologické, napůl organizační řeči stlačené do přijatelného rozsahu řekl dvě nejpostřehnutelnější věci: nepřekročitelný závazek Národní obrody vůči jakékoliv kooperaci se Židy. Zároveň do projevu projevu zařadil „seriózničinu“, kterak mimo exhibicionistickou Prague pride by byl vůči homosexualitě tolerantním.
To už se začala blížit vlna spoluobčanů s úchylkou. V mnohatisícovém davu, jak shora uvedené příčiny objasněné. Samozřejmě není možné tuto společenskou nemoc (homosexualitu a liberální ústupkaření od pevných zásad) vyléčit jedním odpolednem. Navíc ozbrojená policie byla zaúkolována potlačit nás, nikoliv zproblematizovat odpoledne roji deviantů.
Ideál pro neviditelná – ovšem sofistikovaně pevná - demokratická vodítka nastane, pokud se sice objevují zdání polemik, ale zase škoda spořádanou populaci zneklidňovat krvavým policejním tlumením.
Následné proto budiž už zcela univerzální:
Jak na podobný zákrok policie jde? Především PČR byla zorientována z minulých ročníků. Začala tedy tím, že ze svých zdrojů vytáhla vskutku pohlednou a řádně prsatou poddůstojnici. Sice hodnosti nevalné a pravděpodobně bez odbornosti stanovené příslušným zaškolováním, ale už dříve se coby tradiční samičí sedativum vůči pořadateli osvědčila.
Když jsem pozoroval ono identifikovatelné ležérní koketování s kýmkoliv od nás, bylo mi její úsilí jasné. Obávám se však, že většině konverzujících nikoliv. Ice breaking manažerským jazykem, společenskovědním pak personalizovaná předzásahová komunikace. Poddůstojnici vše šlo úspěšně jak s příslovečným táhnutím vařených nudlí.
RADA POŘADATELŮM PROPŘÍŠTĚ: používat vůči policii pouze věty /a to bez podání ruky – i to bývá tuze účelové!/ „Bude to tak, tak, tak. Tečka.“
Ale z podobného šálku je i chování demonstrantů během vypjaté situace. Ostatně pokud někdo toužil po koláčovém škádlení u FB, nemusel nikam chodit. Máme tu tzv. antikonfliktní tým. Policisté a policistky (proč i ženy - splývá s předchozím) ve žlutých vestách. S pravomocemi i svou právní ochranou jako policisté v helmách. Je ovšem vyzkoušené, že vizuální odlišnost většinu demonstrantů zmate. Dokonce ani nevím, kolik hodin žlutovesťáci trénují mírumilovné úsměvy před zrcadly, ale věřte nebo ne, jinak jsou cvičeni z Gumového vršku a Údolí dutých hlav totožně, jako jejich služební kolegové se skleněnými štíty a vytlačovacími transportéry.
Antikonfliktní tým, jak už z názvu patrné, má rozmělnit vyhrocenou situaci. A všimněte si, jak organizovaně se vždy postaví čelem k bouřlivější části fronty. Stejně organizovaně, jako třeba nesmí mít ruce v kapsách, tak na jakýsi povel mají začít z problematickou částí demonstrantů diskutovat.
Už přemytologizovaný TGM říkával „Demokracie, toť diskuse.“ Antikonfliktní tým má naučeno: „Ideální zklidnění, toť diskutování.“ A největší kreténi z davu s nimi opravdu začnou diskutovat. Jistojistě jedním z motivů je to, že antikonfliktní tým zaníceně začne reagovat kdekomu na kdejaký nesmysl. Tedy diskutovat.

RADA ÚČASTNÍKŮM PROPŘÍŠTĚ: je vyzkoušené, že do úplně prvních řad – těsné blízkosti vůči antikonflitnímu týmu - se ještě v relativně klidné fázi konfliktu dostávají paradoxně ti méně odhodlaní. Ti, kteří se od ostrého střetu (nejprve skrze policii) nechají odradit oním vykalkulovaným „přátelským dialogem“.
Pro druhou řadu nechť podobní soudemonstranti poslouží coby štíty. Pasivní zbraní, kterou se dá policejní kordon oněch přátelsky působících členů antikonfliktních týmů prorazit, aniž by hrozil paragraf za zachytitelné a - tudíž prokazatelné - napadení policisty!
Vždyť diskuse i demokracie byla, jest i bude toliko cestou do pekel….


Žádné komentáře:

Okomentovat