Suchá
fakta o Prague pride ° organizační klady i zápory ° hádanka:
co je účelem antikonfliktních týmů?
Stručnost,
jasnost a pouze mírná nadsázka – hlavní atributy pro čtenářsky
úspěšný text. To dnes nebude obtížné dodržet. Ne snad, že by
Antidemokrat změnil své výchozí záměry. Ale pro zřetelnost
tématu, kde není třeba příliš zastírat. Letošní pražská
sešlost 12.srpna, kdy devianti celého světa měli potřebu dát na
odiv svou zvrácenost.
…
Na
jedné straně barikády tito:
- V současnosti používají zkratku LGBT. Tato psychiatrická nemoc, které ještě o pár desetiletí dříve patřívávala za mříže vězeňské (nejen koncentračních táborů, ale i věznic počátku šedesátých let XX. st., případně i těch prvorepublikových!). Donedávna pod onemocnění s ambulantní léčbou. Ovšem dnes je totéž spatřováno za roztomilou a trendy laškovnost.
- Jejich daleko početnější doprovod, který se skládal z mládeže ideologicky nakažené. Většinou nezletilci, snadný to terč propagandy, kteří jsou ohlouplí rozkladnou ideologií. A jako mnohá demokratická politická oběť se i tito domnívají cosi o „štěstí nad vlastním (?) názorem“. Sice spadají mezi sexuálně normální, ale od zvráceného mínění o sexualitě se snadno přechází k ještě zvrácenějšímu pojetí dalších hodnot.
- Nakonec se vyskytoval dojem nikoliv jen „duhově barevné komunity“, ale tuze rasově splácaného předvoje při likvidaci české kotliny. Podobné obohacení bylo počitatelné při každém cca pátém pochodujícím nakaženém.
…
Na
straně druhé cca padesátka odpůrců (novináři psali o
„dvaceti“). Sešlých z různých stran, hnutí a jiných
právních entit. Nebo i individuálních politických projektů, kam
Antidemokrat patří.
Je
v podstatě jedno, jak probíhaly přípravy na akci. Tedy jak se
dohodli/nedohodli oslovení. Kdo, proč a z jakých důvodů
politickou účast odmítl nebo odkud se náhle zjevily předem
nedohodnuté symboly. Koneckonců, pro určité poselství směrem
k veřejnosti není důležité, která z mikrostran
účastna byla či nebyla a poslouchat deset/dvacet čtených projevů
také nic nemůže světu sdělit.
Hlavní
organizátor Pavel Matějný z Národní obrody ve své napůl
ideologické, napůl organizační řeči stlačené do přijatelného
rozsahu řekl dvě nejpostřehnutelnější věci: nepřekročitelný
závazek Národní obrody vůči jakékoliv kooperaci se Židy.
Zároveň do projevu projevu zařadil „seriózničinu“,
kterak mimo exhibicionistickou Prague pride by byl vůči
homosexualitě tolerantním.
To
už se začala blížit vlna spoluobčanů s úchylkou.
V mnohatisícovém davu, jak shora uvedené příčiny
objasněné. Samozřejmě není možné tuto společenskou nemoc
(homosexualitu a liberální ústupkaření od pevných zásad)
vyléčit jedním odpolednem. Navíc ozbrojená policie byla
zaúkolována potlačit nás, nikoliv zproblematizovat odpoledne roji
deviantů.
Ideál
pro neviditelná – ovšem sofistikovaně pevná - demokratická
vodítka nastane, pokud se sice objevují zdání polemik, ale zase
škoda spořádanou populaci zneklidňovat krvavým policejním
tlumením.
…
Následné
proto budiž už zcela univerzální:
Jak
na podobný zákrok policie jde? Především PČR byla zorientována
z minulých ročníků. Začala tedy tím, že ze svých zdrojů
vytáhla vskutku pohlednou a řádně prsatou poddůstojnici. Sice
hodnosti nevalné a pravděpodobně bez odbornosti stanovené
příslušným zaškolováním, ale už dříve se coby tradiční
samičí sedativum vůči pořadateli osvědčila.
Když
jsem pozoroval ono identifikovatelné ležérní koketování
s kýmkoliv od nás, bylo mi její úsilí jasné. Obávám se
však, že většině konverzujících nikoliv. Ice breaking
manažerským jazykem, společenskovědním pak personalizovaná
předzásahová komunikace. Poddůstojnici vše šlo úspěšně jak
s příslovečným táhnutím vařených nudlí.
RADA
POŘADATELŮM PROPŘÍŠTĚ: používat vůči policii pouze věty /a
to bez podání ruky – i to bývá tuze účelové!/ „Bude to
tak, tak, tak. Tečka.“
…
Ale
z podobného šálku je i chování demonstrantů během vypjaté
situace. Ostatně pokud někdo toužil po koláčovém škádlení u
FB, nemusel nikam chodit. Máme tu tzv. antikonfliktní tým.
Policisté a policistky (proč i ženy - splývá s předchozím)
ve žlutých vestách. S pravomocemi i svou právní ochranou
jako policisté v helmách. Je ovšem vyzkoušené, že vizuální
odlišnost většinu demonstrantů zmate. Dokonce ani nevím, kolik
hodin žlutovesťáci trénují mírumilovné úsměvy před zrcadly,
ale věřte nebo ne, jinak jsou cvičeni z Gumového vršku a
Údolí dutých hlav totožně, jako jejich služební kolegové se
skleněnými štíty a vytlačovacími transportéry.
Antikonfliktní
tým, jak už z názvu patrné, má rozmělnit vyhrocenou
situaci. A všimněte si, jak organizovaně se vždy postaví čelem
k bouřlivější části fronty. Stejně organizovaně, jako
třeba nesmí mít ruce v kapsách, tak na jakýsi povel mají
začít z problematickou částí demonstrantů diskutovat.
Už
přemytologizovaný TGM říkával „Demokracie, toť diskuse.“
Antikonfliktní tým má naučeno: „Ideální zklidnění, toť
diskutování.“ A největší kreténi z davu s nimi opravdu
začnou diskutovat. Jistojistě jedním z motivů je to, že
antikonfliktní tým zaníceně začne reagovat kdekomu na kdejaký
nesmysl. Tedy diskutovat.
RADA
ÚČASTNÍKŮM PROPŘÍŠTĚ: je vyzkoušené, že do úplně prvních
řad – těsné blízkosti vůči antikonflitnímu týmu - se
ještě v relativně klidné fázi konfliktu dostávají
paradoxně ti méně odhodlaní. Ti, kteří se od ostrého střetu
(nejprve skrze policii) nechají odradit oním vykalkulovaným
„přátelským dialogem“.
Pro
druhou řadu nechť podobní soudemonstranti poslouží coby štíty.
Pasivní zbraní, kterou se dá policejní kordon oněch přátelsky
působících členů antikonfliktních týmů prorazit, aniž by
hrozil paragraf za zachytitelné a - tudíž prokazatelné - napadení
policisty!
Vždyť
diskuse i demokracie byla, jest i bude toliko cestou do pekel….
Žádné komentáře:
Okomentovat