sobota 29. prosince 2018

VÁLEČNÝ ŠTVÁČ ARNOŠT LUSTIG

(aneb něco z dosud netištěného archivu – 2002)

Od minulého století se pozice Židů obrátila. Z koncentráčnických utlačovaných – v izraelské utlačovatele. Výčitka plynové komory je v západním světě televizní kultury dnes a denně resuscitována , tudíž nastává efekt jakéhosi dvojího časoprostoru. Máme tu permanentně vybičovávaný pocit provinění všech „Nežidů“, a jedině v tomto duchu se může vést o Izraeli celospolečenská diskuse. Na druhou stranu tu ale máme časoprostor  současného Středomoří. S brilantně vyzbrojenou armádou židovského státu a s tajemným Mossadem.
Existuje politická nadávka v podobě přirovnání nepohodlného tábora k nacistům, po které nařčenému nezbývá než stažení se do ústraní. Ale většinou je osočování čistě účelovou záležitostí. K dovršení všeho občas nejvíce obviňuje ten, od koho to není oprávněné. 
Židovský spisovatel Arnošt Lustig vystoupil v posledním pořadu Klub netopýr, věnovaném Blízkému východu. Výroky, kterými diváky zasypal, by v případě jejich adresování nikoliv Arabům, ale Židům, mohly dovést leckoho do soudní síně. „Arabové lžou stejně jako lhal Hitler“, ujistil českou společnost, která se dávno distancuje od podobných paušalizací. Dohoda o skončení izraelských vojenských akcí je dle něj teoreticky možná, „ale ne mezi fanatiky (rozuměj Araby) a demokraty (rozuměj těmi správňáckými = Židy).“ Ultrasionistický fanatik Lustig se neubránil ani projevení svých genocidních choutek: „Já bych … vystěhoval ty Araby ze Západního břehu … do Jordánska.“ Aby diváky ještě jednou ujistil o svém světonázoru, tak k velkému úspěchu zopakoval „Jestli neexistuje jiné řešení … já bych ty Araby vystěhoval.“ Kdyby někdo na kameru ČT vyhlásil heslo radikálních Palestinců „ZATLAČIT ŽIDY DO MOŘE“, protiextremistická složka policie by už stepovala před studiem.

V počátku sionismu (1897) žila na Blízkém východě jen nepatrná hrstka orientálních Židů. Tehdy v Evropě vznikla idea, že je možné vycházet z více než dva tisíce let dávné historie, a na jejím základě si vymínit  nárok na dané území. (připomeňme, že třeba Velkomoravská říše je na časové ose přibližně o polovinu blíže) 
Na Blízký východ se stěhuje několik vln osídlenců, aby byl v roce 1948 s výčitkou holocaustu na rtech vyhlášen Stát Izrael. Ponechejme nyní stranou, že OSN přiznala Izraeli právo jen na padesát procent tamního území, nikoliv na osmdesát, kolik Židé střelhbitě zabrali. A už vůbec se nebavme, nakolik je argument starozákonní mýtické historie, či argument Osvětimi, způsobilý ke vzniku „práva“ na  cizí území. Že se někomu něco stane ještě nedává právo prvnímu na krádež někomu třetímu. Tak jako tak, v rezoluci OSN nebylo ani slovo o právu na vyhánění Arabů, ke kterému se Izrael uchýlil bezprostředně po svém vyhlášení. Vyhánění se ještě několikrát zopakovalo, aby nastal na Západním břehu Jordánu dnešní stav přeplněných uprchlických táborů, kde mnozí Palestinci žijí více než půl století. Přesto je Západní břeh téměř rájem oproti gigantickému koncentráku jménem „Pásmo Gaza“. A do této situace přijde jakýsi Lustig, aby navrhoval další etnickou čistku. Takových Lustigů je v Izraeli hned několik partají, přičemž Šaronův Likud je hned stranou vládní.
Pokud se vám něco nelíbí, pak jste nacista. Vždyť Hitler neměl rád Židy,  Palestinci jsou v konfliktu se Židy, a vy se zastáváte Palestinců. Babička dýchá, velryba dýchá, babička je kytovec. A s nacisty se nevyjednává….
Petr Kalinovský

2 komentáře:

  1. Vejce je vejce. Rozbiješ ho je to pořad vejce, je skořábka a bílek a žloutek, usmažíš to a je to pořád vejce! Tak co vejce je a co už nikoli!

    OdpovědětSmazat
  2. izrael se hodí hlavně spojeným státům jako gigantická základna v oblasti

    OdpovědětSmazat