BŮH BY SE MUSEL STYDĚT

Podotýkám, že smyslem velikonočních řádků (tak se období jmenuje v kalendáři) nebudou ryzí termíny žádné teologie. Tím bych totiž měl nakročeno k podobné asymetrii, vůči které se hodlám bránit. Bránit? Bránit....

Jsem ATEISTA. Už to samo o sobě vykazuje cudnou situaci. První písmenko - A - má řečtina k negaci následného. Následno je v tomto případě jakési nadpřirozeno, božství. Situace by sice byla řešitelná tím, pokud by blouznivci po záhrobí sami sebe vytyčili nějakým termínem až coby opak nás, kteří nemáme potřebu vyhlašovat cosi od cesty. Třeba od vzniku jednoho/více bohů. NIKOLIV TAKTO OPAČNĚ. Ale to bych chtěl moc. Já nejsem ten, kdo tzv. popírá Boha. Já jej stejně tak ani nepotřebuji jakoukoliv procedurou rodit. Věřící, tedy věřící v Bohy coby „ručitele nesmrtelna“, jsou přeci ti, kteří si Boha vybásnili, aby negovali přirozený konec každého svou smrtí. 

Bude užitečné si povšimnout vytažení nejtěžšího kalibru hned v úvodních větách: záhrobí.  Ono je totiž hnací motor veškerého blouznění po domnělých božských machinacích se světem. Jádro všeho náboženského. Bůh, s jeho větší či menší činorodostí. Jenže očekávat takovouto upřímnost od trhovců se sortimentem „dočasnost života“? Aby vás na to sami upozornili?

Z jedné strany připomeňme existenci takových náboženských společenství, které mají dokonce nadatováno číselně cosi kolem pěti tisíc let od vzniku vesmíru. (trilobity i Věstonické Venuše na chvíli schovejme do kapsy) Ale aby pro dnešek v tomto exaktně vyjádřeném úletu některé židovské sekty nebyly samotné, zmiňuji i frakce obsahující Ježíše. Ty, které ještě před pár staletími oficiálně používaly „nadpřirozeno“ k vysvětlování dnes už zcela povrchních jevů z učebnic věd přírodních, tu a tam existují dodnes. Hromničky, zarděnky atd. (církevní středověk celkový jako takový vydává na mnoho svazků podobných náboženských „úletů“ - to používám mírné pojmenování -, ovšem bylo úplné faux pas tyto zde vytahovat)  

Záludněji pak působí ony (kolikrát i nebiblické) ekvilibristiky, kde Bůh je jen jakýmsi „přesahem“ pro současníkův stav duchovní nouze. Nedělejme si iluze, zdroj oné paniky je taktéž vygenerován od povědomí o „jednou smrti“. A hledání vysvětlivek. Tradiční evropská společnost do koktejlu přihodí obvyklého Krista, rebelantsko-nihilistické tužby po cizokrajnu mají paletu exotičtější. Nespočet pak variací. Fanatických obhájců nejrůznějších náboženských doktrín znám široké množství. (zmíním své jednoroční kontakty se Svědky Jehovovými či Hnutím Hare Kršna, kdy ze zcela marketinkových důvodů jsem vedl společenské dialogy, při kterých všechny strany chápaly podobnost obchodních zájmů s jejich agitačními záměry v témže místě). A možnosti koketování s až stoprocentně nepopsatelným transcendentnem se nezastavují u jmenovaných okruhů. Odpersonalizovaní bůžci tančí v kdejakém zběsilém argumentu. 

Když jsem na sebe „prozradil“ ony styky, základním pravidlem pro podobné jest: držte si svoje téma, braňte se sklouznout k jejich podlísavým záměrům. Lze to. I když všichni razitelé Boha mají principiální potřebu podsunout podprahové náboženské sdělení, které vás chce strhávat od vašeho autonomního JÁ. Dokonce se jejich zarytost v jejich vlastním strachu před smrtí dá využít pro váš prospěch! U jmenovaných okruhů a u mé profese to šlo pracovně. 

Všechny náboženské spolky mají tendenci nejen vám vnutit onu EXISTENCI. Dokonce únavnější a absurdnější je: přesně dle jejich manuálu. Lživě jej nazvou „svobodnou cestou k přijetí Boha“.

Bůh je násilí. Přesněji: násilí odjakživa bývalo odvislé od fikce Boha. První uvedené, boží hypotéza, to by působilo jen jako komedie, kdyby automaticky nenastupoval rozměr tragična. Neodsuzuji ani násilí coby politický prvek (k tomu ale nepotřebuji Boha), stejně jako na náboženstvích (produktu věřících v toho či onoho Boha) jsem místy ochoten uznat kulturnětvorná pozitiva. Na některých bych pozitiv našel více, na některých méně. Některá měla pro český národ silnější přínosy, některá náboženství mají jenom nebezpečně sobecké zájmy. (A jedno vyznání dokonce vytvořilo zločinnou entitu samo o sobě).

Kdesi mezi tím římskokatolická církev coby momentálně na českém teritoriu nejhlasitěji zastoupená instituce. Tím souběžně naznačuji vnitřní potřebu jejích aktivistů (vertikálním průřezem) po marketingové dominanci. Taktéž dobrotivě nabízí každému posmrtno. A zase: Smrt by byla i bez následné dobrotivosti. Odpusťme, že Církev bezvěrcům, či těm nesprávným věrcům, smrt kolikrát jen urychlila. 

Nit posloupna vede takto: Církev svatá pak prostřednictvím boží existence oplátkou odpouští nám. Tedy v případě našeho procesně správně učiněného pokání. Už jsme zase u kořenů oné frašky. Strach vzniklý z tušení o smrti jako takové, a hned ambice náboženské instituce nutit všem bizarní nekonečno.

K tomu tisíciletími přibývalo a přibývalo její trasovatelné působení v jednoznačně politických dimenzích. Z nedávna připomeňme začátek devadesátých let a sudetoněmecké finanční donátory do našeho vnitrozemí - což se hned projevuje ve vděku k nim u jejích nejusilovnějších českých propagátorů. Nebo monarchisté. A já nevím, co všechno ještě.

Veliký pozor! Všelijaké odstíny vyznavačů NEHMATATELNA, A TO BEZ PŘEDCHOZÍHO LIDSKÉHO ROZVAŽOVÁNÍ ( = definice Boha; oproti tomu např. abstraktní kategorie Národa respektuje fakt neexistence národa bez lidí, bez lidského uvažování), začnou týt z vašeho šoku při situaci, kterých se holt někdy v životě dostává. Třeba smrt vašeho blízkého. Všimněte si, že ani nemají jiný výchozí repertoár, než co se odvíjí z pouhého (!) smrtelna ve vašem okolí. Váš situační šok! Hned jedou dál nacvičeným bezohledným tlakem. Prý symetrická svoboda... Až perverzně vypočítavá. Oni staletími vyvinuli takovou škálu chytáků, na které nepřipravený osamocený člověk v několika sekundách totálního životního sklíčení často nezvládne pozdvihnout stejný pancíř, jaký oni stihli do svého útočného žargonu připravit na tunách papírů. Ještě svá osidla přezíravě nazvou „vědou“: teologií. Asi taková je existence Boha.

Dnešní řádky jsem chtěl ukončit jinak. Ale abych sám nezabloudil k jejich labyrintálním schématům a záludným pastím: žádné „obhajobné“ argumenty tasit nebudu. To budiž jejich nekonečným údělem: tvorba + obhajoba smyšlenky! Já nic nemusím. Ani dodatečně popírat jejich smyšlenku onou řeckou předponou „A“.  JÁ SÁM JSEM BŮH!!!