V českém školství máme novinkový jízdní řád. Od loňského září začal platit novelizovaný rámcový vzdělávací program, což je hypotetické nejvyšší patro v „ústavním pořádku školství“. Rámcový vzdělávací program určuje hrubé nárysy toho, co by se mělo vyučovat v základních školách ČR. Například procentuální hodinové rozvržení mezi jednotlivé kategorie předmětů.
Možná jste zaznamenali v tisku informaci, že nově se bude vyučovat již od prvního stupně ona část matematiky, která se dříve počínala od šesté třídy (prvním stupněm se v současnosti rozumí první až pátá třída). Zlomky a desetinná čísla. Nejsem kompetentní k určení, zda ono zostření nároků v přírodovědných disciplínách je pro průměrného žáka zvládnutelné a nejideálnější. Mohl bych maximálně začít vykřikovat pár fráziček ve stylu „matematika královna věd“, „čím více, tím lépe“, případně „hurá otevírat téma finanční gramotnosti a její přínosnost pro život“. Nebo naopak zurčit cosi o maximalistickém přehlcování dětí relativně složitějším učivem od příliš brzkého věku. Obdobný styl debaty ale přenechám všudypřítomným všeznalcům. Pouze bych si dovolil upozornit, že pokud od vedlejšího kavárenského stolu zaslechnete podobnou disputaci, toliko dozvíte se, který předmět komu více šel / nešel.
Máme tu však předměty, které jsou s politikou bytostně propojeny. Postavení češství a českého jazyka v soukolí cizáctví. To už je téma politicko-ideologické, proto si zde pár poznámek dovolím.
Termínem „český jazyk“ nemyslím jeho gramatickou vybroušenost, ale především jeho vnitřní oduševnělou procítěnost. Myslet jazykem, kategorizovat mateřštinou, česky jednat i bez konkrétních slov. Slova a slovní pořádky musí být v jedinci natolik vžité, že si algoritmus myšlenky nepotřebuje v duchu předříkávat. Mnohá vnitřní myšlenka ani nemůže být stoprocentně přeložitelná do jazyka odlišného. To je skutečný a jedinečný mateřský jazyk, od takového se vyvozuje nacionální duše.
Jsem ochoten připustit i skutečnost, že v současném světě jsou základy (*) jednoho světového neslovanského jazyka nezbytné. Bouřit jsem se začal až při vtlačování výuky cizoty hned ke třetí třídě. Tak malí žáci si mnohdy sotva vžili jazyk nejpodstatnější – mateřštinu – a už jsou nenápadně přechylováni. Odnárodňováni.
Nedávným nařízením pak všem žákům základních škol přibyl nejpozději od osmé třídy ještě druhý cizí jazyk (většinou ovšem není dostatek kvalifikovaných učitelů – tudíž toliko velkolepé plácnutí do vody). Asi i mnozí čtenáři zdejšího webu kroutí hlavou nad mým rozhořčením. Předem slyším námitky o užitečnosti jazyků pro přijímací řízení do budoucího povolání, dorozumění se během dovolené, nedostatečnosti samotné češtiny v širém světě.
Mám tu důkaz připodobněním. Paralelu, kterou snad nebudu muset obšírněji vysvětlovat. Alespoň těm čtenářům, které zdejší web poptává.
Předloni jsem měl krátkodobou zakázku, kdy jsem se musel pohybovat i po tzv. bleších trzích. Nebudu zde sáhodlouze popisovat národnostní strukturu prodejců a návštěvníků. Zrychleně: Cikáni mezi prodejci cca 10%, mezi návštěvníky dvojnásob.
Mnozí cikánští kolemjdoucí – a specifická čeština pro většinu z nich je jediným jazykem obklopujícím je od narození – mne tehdy udivovali svou znalostí technických podrobností v okolních stáncích nabízeného bazarového telefonního sortimentu. Zájmem a nezměrnou ochotou investovat do ještě výkonnějších a ještě pokročilejších modelů. Bazarové telefony u sousedních stánků nakupovali opravdu s elánem. Dokonce s takovým, že se domnívám cosi ve smyslu: počet mobilních telefonů = pozice na soudobé stupnici interní cikánské prestiže. Zlaté řetízky u nich zřejmě přestaly být nejviditelnější mocenskou insignií.
Už mne ale neudivovali tím, jak většina z nich komunikovala mezi sebou. Když se odečetly nepublikovatelné pasáže, tak zbývala charakteristická rychlost a intenzita hlasu. Vedle toho i chudost jejich vět, tématická plytkost,… Souhrn naznačených faktorů opravdu příliš šaramantně nepůsobil. Diplomaticky řečeno: mělkost sdělení. Ve znalosti technických podrobností (od toho odvislá finanční hodnota) mobilních telefonů jim ale určitou odbornost uznale ponechávám. Prostě zaměření jejich zájmu jinam, než na české prožívání českých myšlenek českým jazykem. Důsledek nedůslednosti a dlouhodobé rozvolněnosti školství v oblasti jazykové unifikace.
Jak ale potom vypadají jejich ostatní dialogy uskutečňované přes nejvytříbenější mobilní technologie? Byť si s nimi pohodlně zavolají do celého světa? Je pro lidské dorozumění opravdu tím nejdůležitějším možnost spojení se s miliardami lidí? Ale Cikáni nejsou Češi, proto jim jejich logický nezájem o s češstvím spjaté věci, odpusťme.
Důkaz připodobněním pokračuje od cikánské tématiky k abstraktnějším vývodům: nebude náhodou podstatnější to, co se říká, než to, za pomoci kterého ZPROSTŘEDKOVATELSKÉHO KANÁLU (typ telefonu, ten či onen oficiální jazyk) se to říká? I pokud někdo bude mít dvacet nejmodernějších přístrojů dohromady, ale zvládne sdělit pouze slabomyslnou větu, protože do fáze hlubšího prožívání mu nebylo školstvím umožněno se dobrat pro nedostatek školních hodin. Zaplevelených například neúměrnou výukou cizoty. Identicky vybraní polygloti, kteří cizí slovíčka nadřadili nad jejich kontextuální význam v rámci celistvého poslání komunikace.
Takže raději českého poštovního holuba! Českou školu, která nemá jako prvotní úkol přípravu na pozvolné odnárodňování! Klidně dvacet dobrovolných cizích jazyků, ale až v té fázi, kdy český žák zvládne česky cítit a zná své reálie. Ale aby se úplně všichni žáčci základních škol povinně mořili s ještě dalším cizím jazykem…
Petr Kalinovský
-----------
(*) Od roku 2005 je v rámci tzv. Europassu (další byrokratická klaunovina EU) kodifikovaná tabulka jazykové způsobilosti. Ona tabulka je sice užitečná, leč k jejímu vzniku nebyla potřeba žádná Unie.
Možná, že povědomí o existenci závěrečné tabulka bude čtenáři užitečnější, než zarputile demonstrovat příznaky pouťovitého světáctví. Například stylem „Jelen letěl jetelem. Letěl jelen jetelem?“ ve dvaceti cizích jazycích.
Žádné komentáře:
Okomentovat