sobota 31. října 2015

VYVAŽOVÁNÍ NUL A JEDNIČEK


Co je za dobu ● obavy z pojmenovávání ● ústupkařením k vyprázdnění ● radikální cestou principu

Ve školách jsem míval jednu obtíž. Při probírání látky se vždy hovořilo o určitém období jako o –ismu. Ať už v obecné historii, v umění výtvarném, literárním filosofii. A vůbec o etapách jakéhokoliv vývoje. Předměty měly své specifické nástěnky, kam se dějinné grafy přesouvaly coby konstantní výzdoba místností. A já následně dumal, kterak by se dala označit současnost, aby vše činilo dojem logického celku.
Coby ročník 1978 jsem prošvihl éru ideologicky svižně jednoznačných odpovědí. Neboť do 89´ jsem ještě jevil zájmy toliko infantilní a když se s pubertou začíná mysl blížit zájmům podobně abstraktnějším, učitelé zase s úlevou odvěcovali „dnes se už etapa nijak označovat nemusí“, „dnešek je prostě dnešek“ a podobné odlehčené fráze.
Ony kantorské výkruty měly bezpochyby vliv na mé utváření. Naštěstí jsem nezůstal u laciného výsměchu, že vyučující nedokáže pro svou oborovou nepřipravenost odvětit. Ani u tolerantního pochopení, že učitel si už může dovolit luxus na zuniverzalizovávání se vykašlat. A našel jsem si svůj –ismus, který zdárně odpovídal. Minimálně coby vhodná počáteční doktrinální výbava pouličních bojůvek.
Každý moment na časové ose je totiž součástí vývoje, veškeré jevy mají své příčiny, jakákoliv forma se odvodila z minula, zlo má své příčiny, je jasně pojmenovatelné a hypoteticky i odstranitelné atp.
Avšak můj -ismus se nevyhnutelně musel dostat do zásadního střetu. Důvod je nasnadě: okolí se principiálně nedokáže zmoci na připuštění vlastní impotence při sebesprávě (tedy pokud by opravdu řídilo sebe sama a kdosi netahal z pozadí za drátky). A slůvko DEMOKRACIE ve své vágní vyprázdněnosti dávno nemůže poskytovat odpovědi. Dává jen nepochopitelně kladný úžas nad demencí davu, jak ji lze pozorovat u nedůležitostí, které jsou předhazovány masám za účelem nabytí dojmu legitimity i všeho ostatního.
Jaký jiný termín by mohl být deskripcí současna? VYVÁŽENOST/VYVÁŽENOSTISMUS. Což mnozí vykládají jako střízlivou rozumovost, se kterou se vše dá zdolat. Z mé zkušenosti se jedná o horkého favorita na kód, jímž urazíte nejnižší procento populace. Vždyť vzpomeňte na mainstreamovou část populace, kterak na ni sedativně zapůsobí přísliby „vyváženého“ přístupu. Vrnění je nepřeslechnutelné. Bohužel okamžité zájmy zaručují bezpečnou sebevraždu civilizace v horizontu dlouhodobém. Hlavně, že sebevraždu vyváženou...
Návod k použití VYVÁŽENOSTI: ať už se setkáte s jakýmkoliv problémem, nikdy raději nic neříkejte definitivně. Prvním důvodem jest, že zaručeně se časem objeví někdo, kdo by se mohl cítit dotčen. Už jen kvůli jasným kupeckým počtům. Pokud někde vznikne problém ( = střet možností), každá možnost je zároveň zájmem, a každý zájem má svého nositele. A vy nikdy neříkejte dopředu, že s případným protivníkem nebudete mít v budoucnu společnou cestu. Proto sáhněte k náhledu dle číselného stanovení hodnoty čehokoliv. Ale úplně čehokoliv. Zároveň si usnadníte svou budoucí pozici, protože jste se vlastně nikdy nikam nepostavili. Jakási obecná forma prostituce.
Přesto zde máme odlišnou třísku populace, ze které by teoreticky (!) mohla vzejít jiskra vzedmuvší se do hypotetického požáru přeměny. K mé lítosti se rakovina slůvka VYVÁŽENOST dostává i sem. Ale proč? Jak je to možné, když tyto kruhy si naopak zakládaly na své rozhodnosti? Toť směr dnešního zamyšlení.
Jednak i zde bují tužba po sofistikované sebestylizaci co potenciálních partnerů mainstreamu. Tato – naštěstí jen tříska z oné třísky – se snaží vytvořit obraz přijatelnosti tím, že před sebe předřadí ústupek právě ve VYVÁŽOVÁNÍ. V dojmu „vyspělého vyhodnocování“. Tedy s povinnou domněnkou automatické složitosti každé banálnosti.
V kódu VYVÁŽENOSTI stejně tak zůstává i alibismus, proč raději něco nečinit. A pak už vzápětí přistupuje i nihilismus, tedy proč ve jménu VYVÁŽENOSTI obětovat to a to. A posléze si jen na loutku VYVÁŽENOSTI přidejme frak a motýlka a máme tu vábení získání dojmu SERIÓZNA. (Včetně propojení na nástup komického jevu interního elitářství v rámci ultrapravice. Tady by ovšem bylo nezbytné přejít od obecného pojetí příspěvku ke konkrétnostem, což oželíme.)
Vyváženost co dnešek, vyváženost co vypočítavý slogan hodnotového prázdna. Taková je dnešní vlna. Na stranu druhou – a když už jsme u připodobňování - cokoliv je zaznamenatelné systémem nul a jedniček. Jenže pokud začnete ve dvojkové soustavě „vyvažovat“ nulu jedničkou, další logicky čistou úvahu znemožníte.
Je zde mnoho již dříve vyřknutých politických receptů, -ismů. A celistvých, přesně jak ty u třídních nástěnek. Stačí vyškrtat nepřítele. Od vnitřního u zbylé možnosti se pak jen nesmí ustupovat. Pardon, vyvažovat. Naopak! Dokonalost dýky se hodnotí vůlí k jejímu použití!



Žádné komentáře:

Okomentovat