Co je za dobu ● obavy z pojmenovávání ● ústupkařením k
vyprázdnění ● radikální cestou principu
Ve školách jsem míval jednu obtíž. Při probírání látky
se vždy hovořilo o určitém období jako o –ismu. Ať už v
obecné historii, v umění výtvarném, literárním filosofii. A
vůbec o etapách jakéhokoliv vývoje. Předměty měly své
specifické nástěnky, kam se dějinné grafy přesouvaly coby
konstantní výzdoba místností. A já následně dumal, kterak by
se dala označit současnost, aby vše činilo dojem logického
celku.
Coby ročník 1978 jsem prošvihl éru ideologicky
svižně jednoznačných odpovědí. Neboť do 89´ jsem ještě
jevil zájmy toliko infantilní a když se s pubertou začíná mysl
blížit zájmům podobně abstraktnějším, učitelé zase s úlevou
odvěcovali „dnes se už etapa nijak označovat nemusí“, „dnešek
je prostě dnešek“ a podobné odlehčené fráze.
Ony kantorské výkruty měly bezpochyby vliv na mé
utváření. Naštěstí jsem nezůstal u laciného výsměchu, že
vyučující nedokáže pro svou oborovou nepřipravenost odvětit.
Ani u tolerantního pochopení, že učitel si už může dovolit
luxus na zuniverzalizovávání se vykašlat. A našel jsem si svůj
–ismus, který zdárně odpovídal. Minimálně coby vhodná
počáteční doktrinální výbava pouličních bojůvek.
Každý moment na časové ose je totiž součástí
vývoje, veškeré jevy mají své příčiny, jakákoliv forma se
odvodila z minula, zlo má své příčiny, je jasně pojmenovatelné
a hypoteticky i odstranitelné atp.
Avšak můj -ismus se nevyhnutelně musel dostat do
zásadního střetu. Důvod je nasnadě: okolí se principiálně
nedokáže zmoci na
připuštění vlastní impotence při sebesprávě (tedy pokud by
opravdu řídilo sebe sama a kdosi netahal z pozadí za drátky). A
slůvko DEMOKRACIE ve své vágní vyprázdněnosti dávno nemůže
poskytovat odpovědi. Dává jen nepochopitelně kladný úžas nad
demencí davu, jak ji lze pozorovat u nedůležitostí, které jsou
předhazovány masám za účelem nabytí dojmu legitimity i všeho
ostatního.
Jaký jiný termín by mohl být deskripcí
současna? VYVÁŽENOST/VYVÁŽENOSTISMUS. Což mnozí vykládají
jako střízlivou rozumovost, se kterou
se vše dá zdolat. Z mé zkušenosti se jedná o horkého favorita
na kód, jímž urazíte nejnižší procento populace. Vždyť
vzpomeňte na mainstreamovou část populace, kterak na ni sedativně
zapůsobí přísliby „vyváženého“ přístupu. Vrnění je
nepřeslechnutelné. Bohužel okamžité zájmy zaručují bezpečnou
sebevraždu civilizace v horizontu dlouhodobém. Hlavně,
že sebevraždu vyváženou...
Návod k použití VYVÁŽENOSTI: ať už se setkáte
s jakýmkoliv problémem, nikdy raději nic neříkejte definitivně.
Prvním důvodem jest, že zaručeně se časem objeví někdo, kdo
by se mohl cítit dotčen. Už jen kvůli jasným kupeckým počtům.
Pokud někde vznikne problém ( = střet možností), každá možnost
je zároveň zájmem, a každý zájem má svého nositele. A vy
nikdy neříkejte dopředu, že s případným protivníkem nebudete
mít v budoucnu společnou cestu. Proto sáhněte k náhledu dle
číselného stanovení hodnoty čehokoliv. Ale úplně čehokoliv.
Zároveň si usnadníte svou budoucí pozici, protože jste se
vlastně nikdy nikam nepostavili. Jakási obecná forma prostituce.
Přesto zde máme odlišnou třísku populace, ze
které by teoreticky (!) mohla vzejít jiskra vzedmuvší se do
hypotetického požáru přeměny. K mé lítosti se rakovina slůvka
VYVÁŽENOST dostává i sem. Ale proč? Jak je to možné, když
tyto kruhy si naopak zakládaly na své rozhodnosti? Toť směr
dnešního zamyšlení.
Jednak i zde bují tužba
po sofistikované sebestylizaci co potenciálních partnerů
mainstreamu. Tato – naštěstí jen tříska z oné třísky – se
snaží vytvořit obraz přijatelnosti tím, že před sebe předřadí
ústupek právě ve VYVÁŽOVÁNÍ. V dojmu „vyspělého
vyhodnocování“. Tedy s povinnou domněnkou automatické
složitosti každé banálnosti.
V kódu VYVÁŽENOSTI stejně tak zůstává i
alibismus, proč raději něco nečinit. A pak už vzápětí
přistupuje i nihilismus, tedy proč ve jménu VYVÁŽENOSTI obětovat
to a to. A posléze si jen na loutku VYVÁŽENOSTI přidejme frak a
motýlka a máme tu vábení získání dojmu SERIÓZNA. (Včetně
propojení na nástup komického jevu interního elitářství v
rámci ultrapravice. Tady by ovšem bylo nezbytné přejít od
obecného pojetí příspěvku ke konkrétnostem, což oželíme.)
Vyváženost co dnešek, vyváženost co vypočítavý
slogan hodnotového prázdna. Taková je dnešní vlna. Na stranu
druhou – a když už jsme u připodobňování - cokoliv je
zaznamenatelné systémem nul a jedniček. Jenže pokud začnete ve
dvojkové soustavě „vyvažovat“ nulu jedničkou, další logicky
čistou úvahu znemožníte.
Je zde mnoho již dříve vyřknutých politických
receptů, -ismů. A celistvých, přesně jak ty u třídních
nástěnek. Stačí vyškrtat nepřítele. Od vnitřního u zbylé
možnosti se pak jen nesmí ustupovat. Pardon, vyvažovat. Naopak!
Dokonalost dýky se hodnotí vůlí k jejímu použití!
Žádné komentáře:
Okomentovat