aneb Souhrny oficiálních
politických tezí pro ZŠ/SŠ
Mnozí si ještě vzpomínáte na hodiny občanské
nauky. Do třídy vešel pedagog a po vyhrazený čas působil coby
galantní jedinec povznesený nad přízemno okolí (ve zdařilé
verzi), byť jím hlásaná ideálna mívala daleko od reality. Ale
alespoň na těch pár minut jste nahlíželi na pomezí dokonalosti.
Ve vyšších ročnících (stupni vzdělávací soustavy) jste sice
už bývali opatrnější uvěřit všemu zrovna řečenému, ale
pořád vám ten předmět přišel odlišný od chemie či zeměpisu.
Už jen tím, že na něj nebývaly klasické učebnice. Avšak
osnovy samozřejmě stanoveny byly, byť se úmyslně žákům předem
nevystavovaly.
Momentálně je pro učitele jedním z vodítek i web
obcankari.cz. Při dodržení tamních obrysů budete pokládán za
příslušně kompetentního vzdělavatele i uvědomělého občana,
jak se na kantora stejnojmenných hodin ostatně sluší. Ani nyní
osnovy nejsou předkládány žákům předem, ale zaregistrovat se
pod otitulovaným pseudonymem na web není pro dnešní děti nic
složitého.
V sylabech pro jednotlivé hodiny často bývá jako jeden ze
záměrů trénování sebeprosazení se v diskusích. Tedy
disciplíně, která může vést k protlačení vašeho vlastního
mínění a dle toho kočírovat celou skupinu. A bez nutnosti
rovnítka s nejlepším řešením či s pravdou. („Demokracie, toť
diskuse“, říkával jeden, kterému se stát začal rozkližovat
pod rukama ještě za jeho života a s pravdou jej jeho
chlebodárci naučili čile obchodovat.)
Vyučující by se těžce prohřešil vůči svému poslání,
kdyby proto tzv. „společenskou pravdu“ označil mnohdy toliko za
zdařilé PR. Pouze dílek odpuštění by teoreticky mohl nastat,
pokud by ona písmenka rozšifrovat do Public relations a důtklivě
s dětmi procvičil výslovnost řetězce. Ona totiž soudobá
tendence co nejvíce prolínat jednotlivé školní předměty vede
k tomu, že původní obsahy některých předmětů jsou
nenápadně zatlačovány do pozadí a jiné upřednostňovány.
Proto cizáčtina pak hraje v dnešním školství prim. A nelze se
divit dovedení situace až tam, že u dospělých v příslovečné
pražské kavárně nebývá podstatné o čem se mluví, ale
v jakém jazyce se – byť duchovní prázdnota - přemítá.
Sylaby z www.obcankari.cz podobnou světovost v hodinách
náruživě vyžadují.
V programu pětačtyřicetiminutovky se dost často objevuje
puštění videa k zaplnění prvních 10-15 minut. Jedním
z vysvětlení může být zákulisní odborářská dohoda, kdy
se ušetřenou prací má jednat o kompenzaci nízkých platů. Anebo
pokud máte kázat politické lži ve jménu něčích zájmů, pak
také nezbytnost ulehčit si odrazovým můstkem. Holt témata jako
sounáležitost s vlastní krví, kde by svěřený čas mezi
dvěma zvoněními byl naopak zoufale krátký, nahradily mělké
výkřiky vydávající se za souhrn celoplanetárního dobra.
Pro případného dětského rýpala musíte být do hodiny
vybaveni i seznamem zdrojů. Kovaný razitel postmoderny proto šilhne
do vytištěného listu a hned vychrlí názvy odkazovaných
organizací typu Hatefree, Člověk v tísni, Asi-milovaní
apod., coby posvěcených doručitelů nezaujatých údajů.
Uvedené trendy mohou být upoutávkou k hořké
komedii při procházení konkrétních scénářů k hodinám
Občanské nauky, pokud si tedy chcete mé mínění ověřit. Zdejší
odstavce byly jen tak na rozjezd, proto pouze v obecné rovině.
Asociace učitelů občanské výchovy a
společenských věd (správci webu) se může chlubit dalším
vskutku didaktickým klenotem. Trojdílnou pedagogickou příručkou
Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství
(2013). (Urodilo se z projektu „Hrozby extremismu / příležitosti
demokracie – výchova k aktivnímu občanství“, financovaného
ze Strukturálních fondů EU prostřednictvím ESF a z rozpočtu ČR
prostřednictvím OP VK MŠMT) Již první díl se sborníkovým
uspořádáním naznačuje, že se jednalo o vítaný melouch
etických následníků všelijakých ex-znalců Michalů Mazelů,
kteří si za pár ryze kompilativních stránek určitě také
neváhali naúčtovat tučný bakšiš. K tomu vícezdrojové
financování pár stránek politicky předlajnovaného papíru přímo
vybízí. Avšak k rozboru prvního dílu poklesneme až příště…
Žádné komentáře:
Okomentovat