sobota 10. října 2015

Manuál k systematizování propagandy

aneb Souhrny oficiálních politických tezí pro ZŠ/SŠ


Mnozí si ještě vzpomínáte na hodiny občanské nauky. Do třídy vešel pedagog a po vyhrazený čas působil coby galantní jedinec povznesený nad přízemno okolí (ve zdařilé verzi), byť jím hlásaná ideálna mívala daleko od reality. Ale alespoň na těch pár minut jste nahlíželi na pomezí dokonalosti. Ve vyšších ročnících (stupni vzdělávací soustavy) jste sice už bývali opatrnější uvěřit všemu zrovna řečenému, ale pořád vám ten předmět přišel odlišný od chemie či zeměpisu. Už jen tím, že na něj nebývaly klasické učebnice. Avšak osnovy samozřejmě stanoveny byly, byť se úmyslně žákům předem nevystavovaly.

Momentálně je pro učitele jedním z vodítek i web obcankari.cz. Při dodržení tamních obrysů budete pokládán za příslušně kompetentního vzdělavatele i uvědomělého občana, jak se na kantora stejnojmenných hodin ostatně sluší. Ani nyní osnovy nejsou předkládány žákům předem, ale zaregistrovat se pod otitulovaným pseudonymem na web není pro dnešní děti nic složitého.
V sylabech pro jednotlivé hodiny často bývá jako jeden ze záměrů trénování sebeprosazení se v diskusích. Tedy disciplíně, která může vést k protlačení vašeho vlastního mínění a dle toho kočírovat celou skupinu. A bez nutnosti rovnítka s nejlepším řešením či s pravdou. („Demokracie, toť diskuse“, říkával jeden, kterému se stát začal rozkližovat pod rukama ještě za jeho života a s pravdou jej jeho chlebodárci naučili čile obchodovat.)
Vyučující by se těžce prohřešil vůči svému poslání, kdyby proto tzv. „společenskou pravdu“ označil mnohdy toliko za zdařilé PR. Pouze dílek odpuštění by teoreticky mohl nastat, pokud by ona písmenka rozšifrovat do Public relations a důtklivě s dětmi procvičil výslovnost řetězce. Ona totiž soudobá tendence co nejvíce prolínat jednotlivé školní předměty vede k tomu, že původní obsahy některých předmětů jsou nenápadně zatlačovány do pozadí a jiné upřednostňovány. Proto cizáčtina pak hraje v dnešním školství prim. A nelze se divit dovedení situace až tam, že u dospělých v příslovečné pražské kavárně nebývá podstatné o čem se mluví, ale v jakém jazyce se – byť duchovní prázdnota - přemítá. Sylaby z www.obcankari.cz podobnou světovost v hodinách náruživě vyžadují.
V programu pětačtyřicetiminutovky se dost často objevuje puštění videa k zaplnění prvních 10-15 minut. Jedním z vysvětlení může být zákulisní odborářská dohoda, kdy se ušetřenou prací má jednat o kompenzaci nízkých platů. Anebo pokud máte kázat politické lži ve jménu něčích zájmů, pak také nezbytnost ulehčit si odrazovým můstkem. Holt témata jako sounáležitost s vlastní krví, kde by svěřený čas mezi dvěma zvoněními byl naopak zoufale krátký, nahradily mělké výkřiky vydávající se za souhrn celoplanetárního dobra.
Pro případného dětského rýpala musíte být do hodiny vybaveni i seznamem zdrojů. Kovaný razitel postmoderny proto šilhne do vytištěného listu a hned vychrlí názvy odkazovaných organizací typu Hatefree, Člověk v tísni, Asi-milovaní apod., coby posvěcených doručitelů nezaujatých údajů.
Uvedené trendy mohou být upoutávkou k hořké komedii při procházení konkrétních scénářů k hodinám Občanské nauky, pokud si tedy chcete mé mínění ověřit. Zdejší odstavce byly jen tak na rozjezd, proto pouze v obecné rovině.
Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd (správci webu) se může chlubit dalším vskutku didaktickým klenotem. Trojdílnou pedagogickou příručkou Demokracie versus extremismus. Výchova k aktivnímu občanství (2013). (Urodilo se z projektu „Hrozby extremismu / příležitosti demokracie – výchova k aktivnímu občanství“, financovaného ze Strukturálních fondů EU prostřednictvím ESF a z rozpočtu ČR prostřednictvím OP VK MŠMT) Již první díl se sborníkovým uspořádáním naznačuje, že se jednalo o vítaný melouch etických následníků všelijakých ex-znalců Michalů Mazelů, kteří si za pár ryze kompilativních stránek určitě také neváhali naúčtovat tučný bakšiš. K tomu vícezdrojové financování pár stránek politicky předlajnovaného papíru přímo vybízí. Avšak k rozboru prvního dílu poklesneme až příště…

Žádné komentáře:

Okomentovat