O LABILNÍ ŽIDOVSKÉ LOAJALITĚ 1914-20

Vítání války ° Rakušáky až do posledního roku ° přes noc Čechoslováky ° co nelze popřít ani dnes

Téma široké, ale pozornost blogového čtenáře omezená. (Navíc pozornost unavují povinná upozornění, že následné se týká pouze nejviditelnějších částí židovské populace.) Jen zrychleně zde proto načrtněme téma Židů v posledních letech Rakouska-Uherska. K tomu heterogenní židovskou populaci zúžíme jen na české země, kde vykazovali zcela jiné znaky než např. Židé haličští, kteří se (pohledem spojeneckých německých úřadů) vyznačovali „nedostatečnou kvalifikací, vyhýbáním se práci, nečistotou a morální nespolehlivostí“.

KDOPAK ZNEUŽÍVÁ LIDICE?

Pozice historie v současnosti ° co pro postmodernisty existuje a co nikoliv ° Židé v historii i dnes ° zemanovský mixér pro aktuální blábol  

Historizování omezené pouze na druhou světovou válku se mi už zajídá. Je tomu tak nejen pro jeho oficiální frekvenci, ale i pro refrénování tématu mezi mými známými. Jenže: 

Přátelé co laičtí historici se brodí populárně-naučnou literaturou, protože to je prostě a jednoduše jejich koníček. Sice tu a tam věci svérázně interpretují, ale pořád se jedná o projevy takřka bezmocných vrstev.

TECHNOPARTY ZA HUMNY A ANARCHISTOVY KEDLUBNY

Postmodernismus bez vzletných frází ° drogy v kupce sena ° provázanost s levicovými teroristy ° marné pokusy o obranu majetku

Teorie o povznášení domácí kultury jinými rasami často zmiňuje obohacování hudbou. Jenže podobná klišé raději utichají s příchodem léta, kdy se naopak rozeznívají tzv. technoparty.
Jev spjatý s érou posledních desetiletí, kdy se k nám rozlil rytmický duch střední Afriky. Ať už importovaný masmédii a dál pěstěný těmi, kdož se po vzorech z obrazovky opičí takřka automaticky, tak i realizovaný čím dál více všudypřítomnými menšinami.

HISTORIE, PŘÍČINY A VÝVOJ ČESKÉHO PROTIŽIDOVSTVÍ

Zimní univerzita Vlastenecké fronty, 17.12.2005

Aby nedošlo k nedorozumění: titulek nemá nic signalizovat o azimutu Antidemokrata. Jen kdysi byl názvem mé přednášky na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty (17.12.2005). K ní jsem byl popostrčen Davidem Macháčkem, zda bych nechtěl bádání v ostrakizovaných fondech Klementina zúročit ve jmenovaném pásmu. Výzva, která se těžko odmítá.
Poté si už jen vzpomínám na svůj údiv ohledně počtu lidí, kteří onoho prosincového odpoledne čekali v mrňavé přednáškové místnosti.

VÝROČNÍ ANTISEMITISMUS V ČR, DÍL 2015

Metodika závadovosti ● Udej svého nepřítele! ● šlápnutí na židovská kuří oka  ● čachry s čísly

Jedním z přelomových okamžiků roku bývá vydávání Výročních zpráv o projevech antisemitismu v České republice  (dále jen „Zpráva“). Podobnými systematizujícími výhřezy nás Federace židovských obcí obšťastňuje od roku 2008, kdy se v dubnu/květnu do světa rozlévá bilancování  za rokem uplynulým . Letos gong udeřil 17. května.
Účelem podobných elaborátů, hojně se mrcasících  akademickými rekvizitami (např.  3D test), není nic jiného, než vzbuzovat pocity viny za minulé tisíciletí. Vzhledem k utíkající létům a přirozenému vymírání ročníků hypotetických pachatelů to cestou klasické přímé viny už jde obtížně. Tudíž se štrachá cokoliv, co by přesto mohlo posloužit jako oslí můstek k osvědčenému vyprávění o plynových komorách.

MINISTERSKÁ ZPRÁVA Z BOJE PROTI NEONACISMU (recenze)

Zavádějící aritmetický průměr ● výzkumy, ankety, koláče a bábovičky ● popis psychologie osobnosti neonacistických pachatelů ● preventivní odvolání výsledků výzkumu

Začněme anekdotou. Ta vychází z nepatřičné aplikace matematiky: jeden bere 1 000  000,- Kč a druhý  10 000,- Kč. Aritmetickým průměrem tedy oba berou 505 000 Kč a na světě je ráj.
Cesty k podobným průměrům, grafům, statistikám apod. nemusí být pouze školáckou chybou. Zatímco uvedené dokáže jako špatné pochopit každý (téměř každý), při použití matematiky pro sociologizující zkoumání zase potřebujete znát jednu metodologickou informaci: při výzkumu veřejného mínění je potřeba cosi přes tisícovku respondentů, jinak na spolehlivosti ubývá. Když je dotázaných v řádech stovek, raději se tomu říká anketa, od které se až tolik neočekává. Ale do zmrzačené podoby úvodního příkladu nesmí zaběhnout ani anketa. 

ARCHIV PŘÍSPĚVKŮ V TÝDENÍKU REPUBLIKA (2001-03; 97 ks)

Celou dobu se zde kasám termínem „koherentní ideologie“. Štoural by při listování archivem výstřižků z mé činnosti v Týdeníku Republika (od března 2001; 2003 byl koncem vycházení TR) mohl leccos namítat.  Rýpal však nikdy nemůže nalézt ideologickou protichůdnost JAKO TAKOVOU. Protože taková prostě není.

…
Byť některé mé tehdejší DÍLČÍ průpovídky byly alibistické. Jak v podobných situacích křičí soudní znalci a obžalovaní jejich stanovisko odmítají.
Případně tehdy nebylo možné ve stranickém listu článkem protiřečit některým razantním stanoviskům předsednictva. Ostatně tento obecný princip coby Antidemokrat AKCEPTUJI dodnes.
Rovněž tak některé texty byly psány pouze  v kontextu s určitou situací a bez aktuálního prožitku daného nejdou vstřebat tak, jak kdysi byly publikovány.
Nakonec zmiňme určitý politický vývoj pisatele. ALE STÁLE V RÁMCI JEDNÉ IDEOLOGIE. Před patnácti lety jsem o ní začal publikovat, od devadesátých let ji s přáteli pouličně aplikoval, nyní ji na Antidemokratovi strukturalizuji…
…
Techn. pozn.:  při prohlížení Antidemokrata na PC vždy bude v levém slupci viditelný archivní scan vybraný pro daný týden.

ANTIFA OBJEKTIVNÍM ZNALECKÝM ÚSTAVEM?

Trestní stíhání Kateřiny Krejčové ● propagandisticky osvědčená děťátka, zvířátka a studenti ● předák Antifa Reinders coby nezaujatý expert ● stížnost Radě ČT

Ač Antidemokrat není koncipován pro komentáře k aktuálním epizodkám, dnes alespoň stručně o zdařilém public relations  ideových opor Režimu. Oporu by šlo pojmenovat všemožně, nejvíce polichotí „občanská společnost“.
Podrobnosti k široce známému případu zde nemá smysl opakovat, pro spadlé z Marsu toliko odkaz .
Jedna z levicově-zelených Kateřin profesionálně napadajících v různých létech na tzv. antifašistických demonstracích policisty, byla nejprve jakýmsi soudcovým politickým selháním shledána vinou a sklidila měsíční podmíněný trest. Po odvolání a po hlučném přidání osvědčené šablony „veřejnost proti neonacismu“ byla nakonec 29. dubna osvobozena.
V mezičase mezi jednotlivými stupni soudního řízení totiž nastoupila propaganda v té nejryzejší podobě. „Veřejnost se ohradila“, pražská kavárna vztekem zbělala, možná i sem tam nějaká základní škola zaslala protestní nótu.  Ale hlavně: ČT odvysílala reportáž jak vystřiženou z padesátých let.

DEMOKRACIE JEDNOU SMUTNOU FOGLAROVKOU

Srozumitelnost versus přesnost ● Losna nebo Mažňák ● relevantní politická aktivita nejsou volby ● skutečné uznání až od budoucích

Často jsem – nejen při psaní - postaven před následující dilema. Jak
1) předejít nařčení z infantilních sklonů a zároveň
2) zachovat srozumitelnost při souběžné přesnosti sdělení.
To je mnohdy otázka.
K PRVNÍMU: Vykašlete-li se na toto riziko, dáváte tím do budoucna zbraň oponentům, že s čímkoliv kdy přijdete, může být označeno za výplod dětinského amatéra. Široce přitažlivé teze (přitažlivé = musely být nejprve co nejvíce posluchači pochopeny) mohou být pouze rozplizlým balastem. Ovšem bývají způsobilé vyvolávat aplaus. A že jim mnohdy chybí ideologická systematičnost? Antidemokrat se kolektivismu vysmívá soustavně, na tento fakt si stěžujte jinde.
K DRUHÉMU: Obráceně, tedy myšlenka s precizní důkladností, zase snižuje počet svých pochopení schopných adresátů natolik, že mnohdy působí co samomluva do lavóru. Hlavně když je pro její prezentaci ve všech ohledech omezený prostor. Sice se člověk může konejšit, že zájem po celistvě řečeném (integrálně předložené ideologii) přijde až po sebeobětovavším se revolučním gongu, jenže alespoň nějaké myšlenkové bližní je vhodné mít už teď.    

FAŠISMUS SEM, FAŠISMUS TAM

Dvojky z mravů ● termíny bez obsahů ● absurdní dramata 

V dobách mé puberty bývaly mezi „žáčky-politikáři“ obvyklé dva jevy: okázalé vysloužení si dvojek z mravů a sténání po válečné literatuře faktu. První jsem zvládl v osmé třídě referátem o Hitlerovi, druhé jsem činil toliko do nezbytné míry.
Odstupem času v tehdejší prezentaci uznávám omyly, nicméně pro kognitivní úroveň čtrnáctiletého žáčka snad odpustitelné. (To spíše dodnes pociťuji stimuly z Blízkého východu, které mě k  zbrklým závěrům přivedly.)
…
S lit-fakt o II.sv.v. se v devadesátých letech roztrhl pytel. Nenasycený trh jásal nad kdejakým brakem. Technické podmínky a personální obsazení Třetí říše bylo našprtáno cobydup, hlubší ideologická témata se vyřešila pár zkratkami. Minimálně každý musel znát rozdíl mezi termíny fašismus a nacismus a jejich náležení k jednotlivým státům. Hlučně se pak  ozvat, pakliže někdo použil termín fašismus pro Německo.
Že některá další telegrafična mohla být z politologického hlediska nesmyslná? To se nelze hněvat na naši juvenilní partu, když bláboly nás zásobuje střední proud dodnes.

O TYDLITÁTOVÉ A JEJÍCH LŽÍCH

Hřbitovní krádeže v Polné ● co ještě produkuje Západočeská univerzita ● usměrňování kritiky Židů ● 3D test

Ti disponující základním vzděláním tuší, že nadpis je parafrází na spis Martina Luthera O židech a jejich lžích. Pro ty bez základního vzdělání zdůrazňuji, že se nejednalo o žádného ukřivděného černocha, nýbrž o středověkého teologa.
Nebudu se zde pouštět do polemik ohledně křesťanské reformace, když coby ateista mám beztak značný odstup, nicméně jedno mi z ještě pozdějších dějin zůstalo: religiózní židé s malým „ž“ se chtě-nechtě stali Židy s velkým Ž, tedy národem. Možná žijícím mezi národy jinými, ale nikdy ne jejich součástí. (proč s uváděním onoho „přerodu“ to je obtížnější, později)
…
V dnešní době tu máme pomotaných mnoho věcí. Jednou z nich je, že začátkem dubna t.r. v Polné pobíhaly shluky zdrogovaných výtržníků s akustickými kvičítky a se žlutými hvězdami na klopách, před kterými nejspíš i synagogy mimo dosah kamer zabouchávaly dveře. Nicméně ohrazení se proti krádeži pietní květiny, které se na hřbitově dopustili a se kterou se následně chlubili oni příležitostně-političtí Židé z demonstrace, jsme se nedočkali odnikud.

ZÁCHODKOVÉ UMĚNÍ CO KORZO DEMOKRACIE

Repetice smyslu Antidemokrata ● elitářství nad duševním bolševismem ● obecné rysy WC-politiky ● dosavadní reakce na web

Začněme od upozornění, že vyzněním nemají být postřehy z aktuálního dění. Mělo by zde rezonovat obecnější bilancování za dosavadní činností Antidemokrata, tedy projektu systematicky odmítajícího legitimitu odvozovanou od hlasování. A to z hlasování v jakékoliv podobě. Název webu nebyl vybrán pouze pro okázalé rebelantství, nýbrž pro primární politický princip. Pro nepředpřipraveného čtenáře, který naopak při kterékoliv bolístce kvílí cosi o nedostatku demokracie, referendu, předčasných volbách apod., se proto azimut portálu může jevit exoticky.
Sezónní politická mínění lidu, ony výkřiky z momentální politické atmosféry, přitom bývají úspěšněji ( = populárněji) zachycována v kabinkách veřejných záchodků. Tato sdělení mívají několik zásadních charakteristik: -      jsou každému srozumitelná,
- stejně jako každý je může tvořit
- ovšem kromě úderné proklamace (za obvyklým rovnítkem)
- opomíjí podstatu problému
- šíři témat alespoň překrývají bombastickým vykřičníkem,
- jakoukoliv preciznost nahrazují vyobrazením genitálu
- kolikrát jen stačí v oněch freskách přeškrtnout jedno jméno, nahradit jej jiným, a vše se aplikuje nanovo.

MŮŽE BÝT TEATRÁLNOST IDEOLOGICKY STRUKTUROVANÁ?

Postřehy ze zatýkání Bartoše ● shromáždění jako policejně snadný terč ● ideologický chaos aplaudantů  ●   nevyjasněný vztah k Židům

Míra čtenosti mého blogu je sice něco, čeho si nemohu  nevšimnout, leč rozhodně to není prvotní důvod, proč web provozuji. V éře sociálních sítí by pro pouhou míru bylo efektivnější šířit koláže s ironickým politizujícím obsahem. V klasických komunitách je zase účelné mít silný hlas doplněný robustní postavou. V  komunitách mocensky významných pak mít klíč pro jejich udržování, finance.

Zdejší čtenář  ví, že se nemusí jednat o postupy vybuzující Antidemokratovu úctu. Stejně tak se zde mnohokrát upozorňovalo, že uvedené rysy se nemusí krýt s ideologickou konzistencí. Spíše podobný styl povede k prosazování sobeckých zájmů nebo se při čiré demokratizující naivitě zabředne do ideologického chaosu. 

Zrůdných podob vyústění demokracie lze jmenovat ještě víc. Od projevů  revolučních soudů, přes zrody lživých informací co fatální omyly mas. Ale až po to  nejzákeřnější: rozklížení celistvé Teze světa.  A není názornější ukázka než právě pouliční demonstrace.

OSLAVA KULTURNÍ SEBEVRAŽDY

Kýč v různém množství ● demokratické paradigma v grafech sledovanosti ● Židé v mýdlové opeře

Ani dnes Antidemokrat nebude bojovat o umístění v esejistických soutěžích oficiálního vkusu. Hloubání stoletého pamětníka Holocaustu proto nečekejte. Nicméně polovinu života mám za sebou, proto bilancování opírajícího se o historickou zkušenost si již dopřát mohu. Už jenom proto, že můj ročník (*1978)  podává doklad o měnícím se náhledu ex-východní Evropy na produkty z politicky idealizovaného tavícího kotlíku národů. Na kulturu dle bankovky Júesej + vlivy za oněmi bankovkami stojící. 
Antidemokrat se svou podstatou brání vřazení do semeniště konvenčních tlachů. Takové pseudointelektuální hrátky, které se paradoxně vyznačují označováním sebe sama za 100%-ní originalitu, by zašermovaly pouze  odporem vůči jakési amerikanizaci. Vyhrazení se vůči této vágně zadefinované kategorii ještě v rámci regulí je. Uznání úplně nejsprostších výsledků kulturního konzumna za kýč se totiž v jistém okamžiku ukázalo nezbytným. Oproti tomu předem bastardizovat libovolné křížení ras, národů a kultur, to už pro rakovinu v pozadí zavání nebezpečným konzervativizmem. Antidemokrat si však na své ideové koherenci zakládá, takže snadno vidí příčiny, nejen tragikomický výsledek. 

TÁBORSKÁ GLOSA

Zdroj přepestřelosti ultrapravice • demonstrace jako vítaný aktivismus • důsledky náhlého družení • idealismus nemůže být kolektivní

Být alternativní alternativou k alternativám není jen touhou pražské kavárny, ale něco podobného se může objevit i v sebeprezentaci ultrapravice. Jenže zatímco postmoderna si na různorodosti zakládá, ultrapravice rozličností trpí. Přepestřelost je u ní totiž důsledkem vytlačení všech Režimem umanutě proklínaných myšlenek do pomyslné šatlavy jménem ultrapravice.

…

Demonstrace bývají projevem kolektivismu i se všemi negativy, které sebou kolektivismus nese. Ale zároveň jsou i specifickým politickým aktivismem, jedním z mála dnes reálných. Aktivismem, který dovoluje vyslat do světa informaci: Vůle tu stále ještě je! Což je v současné éře tolikého přežívání dost pro dobromyslné přecházení nezdařených detailů toho či onoho shromáždění.

GRATULACE KOTLEBOVI. OVŠEM K ČEMU?

Zděšení z výsledků • slovenská specifika • ústavní brzdy a vnucená legitimita Režimu • všelidový omyl vs. sofistikované zákulisí

Pro Antidemokrata téma příznačné. Kotlebův úspěch ve volbách. Nemá smysl blíže představovat stranu, jejíž název je nyní na všech prvních stránkách: Ľudová strana Naše Slovensko.  Formou pohoršujících se článků nás se jmenovaným uskupením seznamují „naši“ novináři důkladně.

Pouze obecně: Antidemokrat konstatuje, že mnoho postojů Mariána Kotleby a spol., nad kterými mainstreamu vstávají vlasy na hlavě, je naopak hodných potlesku. Další kotlebovské ideologické mínění pak spadá do přihrádky, nad kterou se pro odlišná kulturní východiska nelze důkladněji zamýšlet.  Nakonec slovenský nacionalismus má i své náhledy, které z pozice nacionalismu českého naráží na potíže rázu lokálně konkurenčního. Pro ilustraci fakta: nalezitelná v historii a jejich  interpretace/dezinterpretace. (Podobně jako tomu je u svízele se soudobým německým národovectvím. Tedy pokud druhá strana nemá ochotu se minimálně zdržet pronášení některých dílčích stanovisek.)

MEDIÁLNÍ VIZITKA: INTELEKTUÁL

Bolševické zhanění slova inteligence • nezbytnost všech stavů • uzurpace označení intelektuál • ohražení před přistoupením na cizí hru

Posuny ve významu slov bývají námětem k zamyšlení často. Například na Antidemokratovi již bylo mnohé bouření se pro mrzačení termínu národ pro potěchu těch v zákulisí, ale o tom dnes ne. Nacionální rozdělení lidstva je podstatně dlouhodobější než stratifikace uvnitř každého z národů.
Ti, kteří kdysi bažili po zmaximalizované rovnosti ekonomické, se nad tzv. třídním rozvrstvením populace pohoršovali a snažili se jej odstranit. Zatímco zabavit majetky bohatších bylo úkonem realizovatelným do pár měsíců, náhlé odstranění rozvrstvení profesního (profesní prestiž coby penězi nevyčíslitelný kapitál) bylo problematičtější. Původní komunistické strany moc dobře věděly, že bez některých profesí, u kterých je nezbytný vysoký kvalifikační předpoklad, se ani po uchopení moci prostě neobejdou. Rázem zlikvidovat lékaře a nahradit je hornickou uvědomělostí by bylo v následcích destruktivní příliš rychle.

SELEKCE TERORU

INFORMACE A NEINFORMACE • ZÁJEM MÉDIÍ A PAMĚŤ ČLOVĚKA • ZATRAKTIVŇOVÁNÍ TERORU • ATENTÁT NA REYE KORANTENGA

Ve zpravodajství poslední doby dochází k zajímavému jevu, k inflaci témat. Aktuálně skrze masmédia proletěla informace "Útočník v Michiganu náhodně střílel z auta. Zabil nejméně sedm lidí". A co s šokujícím nadpisem? Pochopitelně rozkliknout, abychom se dozvěděli více, jak praví obecná logika. Podstatně silněji vyjádřená direktiva pro rozkliknutí je pídění se po tom, zda zmíněné  informaci vůbec říkat "informace". A ihned vidíme, že spánek nám ono sdělení rušit nebude, neboť pouhý chaotický jedinec po jakémsi ryze soukromém duševním zkratu udělal stručné pif-paf. Tedy politická neinformace.

Alespoň jedna ťafka zakladatelce Ligy proti antisemitismu

„Co se týče obviněné [Tydlitátová – pozn. P.K.], která je dlouholetou akademickou pracovnicí, lze se ovšem poněkud pozastavit nad vhodností jí použitého způsobu získávání, zveřejnění a komentování informací poskytnutých o studiu navrhovatele rektorem vysoké školy, když tyto informace získávala s poukazem na ´svůj monitoring antisemitismu a jeho odborné mapování´. Stejně tak jako je osoba veřejně činná [má maličkost – pozn. P.K.] bezesporu nucena snést větší míru kritiky svých aktivit, měla by osoba, jež je akademickou pracovnicí i ve svých občanských aktivitách DBÁT NA ZACHOVÁNÍ VYŠŠÍ ÚROVNĚ, která se u jejího postavení předpokládá.“ (Mgr. Markéta Dostálová, vedoucí oddělení přestupků OKAT; ÚMČ P4)

DEMOKRATICKÁ MRVA

Skutečně každý, kdo spílá demokracii, odsuzuje její obsah?

Když jsem načrtával poslání Antidemokrata, nepřisliboval jsem originalitu par excellence. Ale pouze opakování toho, co ani tak nemusí být z Antidemokratovy dílny, nýbrž je zde energie šířit dávno objevené znovu. A opakování je pro šíření povědomí o čemsi zcela tradiční metodou. (Tudíž pro stížnost ve věci omílání stojíte u špatného okénka.)

V kruzích kritizujících Režim je moderní ohánět se dějinami. Přesněji: než „dějinami“, tj. systematickou vědou, by bylo vhodnější cosi o laickém ztvárněním nějakého období. A ještě přesněji pak mudrováním o té části, která je aktuálně nejintenzivněji zachycována v co nejsrozumitelnějším podání: kinematografií a literaturou faktu. Nikoliv shodou okolností to, co nejlépe naplňuje ekonomické zákony nabídky a poptávky.

SUBKULTURA vs. SOCIÁLNÍ HNUTÍ

aneb Trocha nudnější teorie

S terminologií bývá mnoho rozepří, ale i mnoho veselic. Už jenom slůvko „rozepře“ může mít širokou škálu významů. Od vymlácené hospody až po řádky ve sbornících vědeckých konferencí. 

ZAHLCENÍM ÚŘADŮ K DALŠÍ DISKREDITACI REŽIMU

Paradoxy ve svobodách projevu ● proč Režim trestně-právně nestíhá vše ● židovské hrátky s čísly ● pojďme si tentokrát zahrát my

Ač Režim některé pedagogy jen tak učit nenechá a naopak je do učebnic vkládá co odstrašující příklad, dosud mám z pedagogických přípravek povědomí o jednom. Politické agitky pro děti a mládež mají začínat od tématu svobod.

Základních práv a svobod, řečeno přesněji. Lidských práv, vykřiknuto kavárensky. Souhrn oněch základních práv a svobod je pak k nalezení pod číslem 2/1993. Právě ve „dvojkovém“ toaletním papíru se dočtete obvyklé líbivé plky o svobodách projevu, shromažďování apod. Ohánět se ale jakoukoliv líbivostí může být zrádné, neboť bývá pouze odsuď posuď:

ANNE FRANKOVÁ ZE STANICE ZOO

 Děťátka a zvířátka ● určení za umělečno ● zrod mediální osobnosti ● paradoxní výsledky

V Německu by nadpis nebylo potřeba vysvětlovat, v ČR bude ozřejmění vhodné. Za západními hranicemi by totiž  předkládaná esej mohla být ocejchována co omleté rýpání, neboť zcela určitě nejsem první, koho motiv napadl. Zatímco já jsem až nyní zakopl o poslední díleček puzzlí TEPRVE dávající onu invenci.
…
Jednak i u nás známá Anne Frankové (+ 1945), amsterodamská puberťačka z éry II.sv.v., jejíchž nalezené deníky mají představovat civilní dojmy Židů. Stanice ZOO pak v 60./70. létech byla v Západním Berlíně synonymem pro semeniště dětských homosexuálních prostitutů, částečně i dětských společnic.  Z těch pak svými sepsanými vzpomínkami vynikla mlaďounká toxikomanka Christiane F.

ETIKETA, UMĚŘENOST, SERIÓZNOST vs. EXTREMISMUS

Etiketa obecná ● uměřenost v politice ● výhřez soudního ex-znalce Michala Mazela ● vykopávání bez cirátů 

Termín etiketa by se dal vyložit i jako uměřenost. Ve společenských pravidlech dané epochy a území platívá určitý systém chování. Ať už při návštěvě divadla, dovlečení na soudní líčení nebo do všemožných druhů obřadních síní. A není žádoucí se od nastavených pravidel odchýlit.
Etiketa nezasahuje pouze prostředí, kde je formalismus tak nějak tušitelný. Vždyť na turistických cestičkách přejete dobrého dne i protijdoucím anonymním krosnařům, kteří vám zkřížili uzounkou cestičku a vy jste tak dupli do louže. Nebo na chodbách paneláků se domáháte „nashledání“ s  drbnou, kterou byste daleko raději viděli pod drnem.

DIPLOMOVÁ PRÁCE: ŽENY V ANTIFA

 Nepovedená konspirace ● na odiv stavěná podjatost ● bojkotování formální úpravy ● co vlastně je onen vědecký feminismus?

Nejprve upřesnění. Správný název diplomové práce Terezy Cachové je podstatně zdlouhavější a především zakonspirovanější: „Ženy v Asociaci protifašistických skupin aneb ´Nejde jen o to, aby i holky mohly mlátit nácky´ (Analýza postavení žen-antifašistek ve vybrané antifašistické organizaci)“.

Skvost vznikl na Katedře genderových studií Fakulty humanitních studií UK. Už dle uvedení pracoviště, kde jsou studentky cvičeny prvotně ve feministických rozeklech, je zjevná společenská přínosnost absolventek, jakož i jejich budoucích výplodů.
Zakonspirovaný název zkoumané entity studentka vysvětluje tzv. etickým principem důvěryhodnosti (22) či tzv. výzkumnou etikou. Že v daném případě se na vše musí nahlížet toliko jako na teprve výcvikovou práci a nikoliv jako na výkon ostříleného majora Zemana, je nasnadě. Proto bez úsměšků:

HLÁSNÁ TROUBA ŠIKLOVÁ UTRHNUTÁ ZE ŘETĚZU

Za všchny potíže může paranoia • zneužívání balkánských příměrů • hra na hádku politických siamáků • snůška ultrarežimních klišé

 

I díky sociálním sítím zbobtnala známost slov Jiřiny Šiklové z listopadu 2015. Což rozhovoru rozhovoru s ní dodalo jistého významu, ač Šiklová sama o sobě důležitá není a šlo by nad celou nechutností jen mávnout rukou. Jenže podobnými výhřezky se stává jednou z fangliček Režimu. Ukazatelem na mapě skutečného politického směřování. Přitom je jedno, zda pod neúprosným politickým zájmem je podepsána právě Šiklová nebo někdo jiný - logická vlastnost u podobných programatických prohlášení dějin. Důležité pouze je, že se podobné plní.

Antidemokrat si dovolí ilustrovat duch Šiklovou hlásaného následně. Pod totožné otázky, které dostala paní socioložka, dosadíme její jen mírně nadsazené odpovědi, aby v nich identifikoval pravdu i sebevíce postmoderní agitkou oslepený spořádanec. Zároveň si Antidemokrat dovolí opravit i několik faktických omylů signatářky Ligy proti antisemitismu.

Češi odmítají přistěhovalce. Podle průzkumu Eurobarometru, který zadává Evropská komise, jsou Češi jedním z nejvíce xenofobních národů Evropy. Silně se to projevuje hlavně v posledních týdnech, když do Evropy míří tisíce uprchlíků z muslimských zemí. Čím to je, že se tady lidé cítí tolik ohroženi?

Šiklová odpovídá frází, že „lidem chybí vzdělání“. Ačkoliv ještě upřímnější by bylo oznámení, že populace ještě není dostatečně prosáklá propagandou podobných Šiklových (nad rozdílem v délce působení propagandy oproti západní části Evropy nepřímo lamentuje v další odpovědi).

Dále uvádí svou nespokojenost s tím, že stále dosud tu a tam znějí hlasy poukazující na fakta kolem určitých skupin, které vše dávají do souvislosti se ZÁJMY. Eskamotérsky si s tématem poradí tak, že do stejné množiny vychrlí buď synonyma či naopak nesouměřitelné úkazy - třídní nepřítel, buržoazie, Židé, Amerika, islám. Tudíž po tomto podvodném šálení je ve čtenáři vytvořen pocit směšnosti vůči všemu mimo doktrínu Šiklové.

Zároveň však dotazovaná připouští, že pro stávající establishment existují větší rizika než přistěhovalectví. A to právě v tzv. zobecňování – abstrahování - naťuknutém výše.

Antidemokrat: Češi mají s menšinami historickou zkušenost. Netouží po empirii další, dokonce s menšinami rasově odlišnými. Ona totiž rasová a kulturní vzdálenost národů, příp. jedinců sice nemusí vždy dálkou splývat (u čehož coby „argumentu“ postmodernismus masturbuje), ale statisticky neúprosně napovídá.

DEVIANTEM SNADNO A RYCHLE

Sociální sondy dle iDnes ● babišovská tolerance homosexualismu ● v práci neznám bratra ● „český“ dar světu?

Babišův informační moloch iDnes.cz spustil seriál Lidé Česka. Jedná se o cyklus rozhovorů s několika desítkami osob, které nepatří mezi obvyklé zájmy novinářů. I když 28.prosince  se o ryzosti původního záměru dá pochybovat, neboť zpovídaný si na světlech reflektorů zakládá. Ovšem v jeho případě kamery nesměrují na horní konec trávicí trubice.

Robert Mimra, pod světáčtěji znějícím pseudonymem Ray Mannix, je jednadvacetiletý mladík, který recipientům elektronické verze Mladé fronty DNES překládá mnoho užitečných rad pro uplatnění se v postmoderním světě.

Mimra je duševně nemocný, byť mužská homosexualita je pro postmodernismus spíše symptomem roztomilého ozvláštnění. Pokud je navíc zachycována filmovým obrazem, pak v ní současnost dokonce dekóduje umělecký projev. Neukotvený konzument babišovského plátku pak snadno vstřebá redakcí předkládanou tezi, že hošánkovské snímky jsou alternativou pro niterné vyjádření sebe sama.

V deníku budoucího premiéra zpovídaná „osobnost“ se pochlubila dlouhodobým producentským zájmem o své já. Počínající dokonce už ve věku neplnoprávnosti, kteréžto právní omezení mu jeho filmovou kariéru oddálilo. Avšak za následné tři roky od osmnáctin stihl natočit přes dvacítku kinematografických perel (upoutávku na jednu z nich dokonce iDnes převzala). 

PROPAGANDA, ŽIDÉ, NEVINA

ČT a Hilsner ● právní skutečnosti ● kuriózní židovská strategie ● „ono se to sluší“

Titulek je rázně působící pro svou až mrazivě aktuální přesnost. Přesnost kvůli recenzi dvoudílného televizního snímku Zločin v Polné. Film přitom není třeba ani vidět a má recenze se dá rovnou tisknout, jak je navýsost určitá.

Agitka o tzv. hilsneriádě (1899) vtloukla lidem do hlav množství informací, tudíž mi šetří práci. Vystačím si se stěžejním konstatováním, které ovšem propaganda vynechává, že Leopold Hilsner je dodnes pravomocně odsouzený za usmrcení Anežky Hrůzové. Potíž nastává v tom, že (okem současného čtenáře bulvárních plátků) až tuctovitý deviant je židovského původu.

Není překvapivé, že se našly všemožné okruhy hledající v případu výkon jakéhosi židovského rituálu. Podobní čerpali ze spisů mnohdy akademických pracovníků druhé poloviny XIX.st. Tento příspěvek dnes ovšem nebude o židovských liturgiích a už vůbec ne o sektářských větvích, které se mohly zrodit v hlavě pomateného jedince. Necítím oprávnění vést akademickou disputaci s profesory teologie, kteří nalézali v judaistických písemnostech hypotetické stopy po podobném. (Ani s těmi, kteří totéž vyvraceli.)

Přeskočme skutečnost, že dnes by byla trestná už podobná disputace (byť univerzitní profesoři teologie dospěvší k těmto nálezům opravdu existovali). Ono to totiž s rozebíraným v jádru vůbec nesouvisí! Hilsner nebyl souzen a odsouzen za žádnou rituální vraždu, nýbrž za vraždu provedenou z příčin blíže nespecifikovaných deviantních potřeb (psychologie i psychiatrie byla tehdy v plenkách).

SAMOZVANEC TĚLEM I DUŠÍ

Faktor oblíbenosti v krčmách ● oblíbenost v politizujících spolcích  ● tiskový mluvčí Národního odporu ● fakta téměř po dekádě

Každá sociální skupina umanutá rovnostářstvím je bacilonosičem. Stewardem  choroboplodných zárodků, které vedou k onemocnění. Bez možnosti podmínečného uzdravení. Opozitem je pouze řízný a nekompromisní pochod za Ideou, a to bez jakéhokoliv činitele „skupinovosti“. O tom dnes ne.
Sociální skupiny ze svého středu generovávají autoritu. Způsobů je povícero. Pojďme k tomu nejčastějšímu. Parlament máme pouze o dvou komorách, ale vesnických hospod hezkých pár tisíc. V obvyklé hospodě se postupem času nějaká autorita utváří, nepotřebujíc formálně určené volební cykly.

ROZČEŘENÍ VOD CO ŽÁDOUCÍ POMŮCKA ÚTLUMU

Barva kravaty jako vodítko politiky ● Český slavík ● gratulace Ortelu ● Revoluce pomocí SMS

Coby kulturní laik nezaznamenávám ani módní barvy kravat, ani kunsthistoriky předpovězené trendy v malířství, dokonce ani v soudobé poezii se neorientuji. Společensky přípustné uvažování do stejné úrovně řadí stanoviska politická. Tam už určitou orientaci mám, což mi naštěstí poskytuje alespoň nějaký kompas pro oblasti předchozí.

K množině z prvního odstavce patří i hudební tvorba a její interpreti. Té se uniknout nedá, neboť mimo Robinsonův ostrov se všemožné reproduktory v intenzitě činí bez ohledu na vůli okolí. (O ohledech na obsah nemluvě.)   

JEŠTĚ MÁLO!

PYTLE KONDOLENCÍ  ● OBJEVOVÁNÍ VČEREJŠÍHO  ● TERORISTÉ JAKO VZBOUŘENÉ LOUTKY TĚCH VZADU  ● NEGATIV SE ZBAVÍME JEJICH PŘIČINĚNÍM

Od pařížského pátku třináctého se to odleskem tamních událostí všude jen pne. Antidemokrat nemůže zůstat stranou. Ne v tom smyslu, aby se zde přežvýkala fakta. Ani nečekejte zoufání nad situací – těch je všude jinde přehršel. Ale pojďme se zamyslet nad zamyšleními jiných.

Pokud pomineme Asadovu relativně přímočarou a sladkokyselou kondolenci s tím, že za útoky si Francie může sama, odstavce z Antidemokrata by chtěly jít blíže.

V ZÁPALU INOVACE

V ZÁPALU INOVACE

Vypočítavost v novinkaření ● vyluštění „hipster“ až s nápovědou ● podobnost postupů s ultrapravicí?

Slovo „obohacování“ má několik významů a tyto vesměs bývají spojeny s toužením. Například někdo je v životním zápalu po obohacení se finančním, jiný je zas upnut na obohacení se jinakostí od cizáctva. Ani jeden z předhozených překladů ve mně nevybuzuje pointu. Mezi finanční Rothschildy se včlenit nehodlám a jinakost mě mnohdy zaskočí už v mateřském jazyce.

Nedávno jsem totiž v časopise zaregistroval termín „hipster“. K mně neznámému slůvku byla dokonce přibalena celá reportáž, kdy jednotliví zaměstnavatelé byla dotazováni, zda by vůbec nějakého hipstera přijali. A světe div se, manageři se obratem rozpovídávali. Z odpovědí jsem pochopil, že jsem právě obohacen čímsi mně dosud neznámým, ač pro dotázané bylo slovo hipster všední.

LEŽ JAKO VYPOULENÁ VĚŽ

Evergreen tydlitátovských pomluv ● Věrka nařkla z gaunerství už i rektora ● výroba dodatečných důkazů ● „akademička“ neznající systém hodnocení 

 

Že z necelé dvacítky zdejších esejů se už třetí příspěvek pojí se jménem Věra Tydlitátová? To nechápejte jako snížené administrátorovy rozhledy o světě, nýbrž coby důsledek kombinace nehoráznosti jisté postarší vdovy s jí odtušenou rentabilitou pojící se s židovskou tématikou.

Vše začalo tím, že jsem Tydlitátové zaslal otevřený dopis v reakci na její snahu zamezit v mém (neexistujícím) doktorandském studiu. Tato její takřka domovnicko-důvěrnická snaha byla aktivizována nejprve nalezením mé kvalifikační práce a jejího resumé, k neudržení se ale uvědomělkyně vybudila až po shlédnutí mé prezentace na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty. V jejím nepříliš akademickém konání jsem spatřil naplnění skutkové podstaty trestného činu pomluvy a na Antidemokratovi jsem publikoval i své trestní oznámení.

Každý překručovač, vymýšleč, nadsazovač, lhář apod., pracuje mírně odlišnými metodami, ale koncový výsledek má být podobný. Tydlitátová se ukájí metodou tzv. aktualizací u svých tvrzení. Prostě každou chvíli řekne něco jiného a vzhledem k jejímu statutu ostatní raději drží ústa.

Nebo podvodníci začnou přidávat „důkazy“. Třeba formou chronologických grafů, přičemž podobné „názornosti“ mívají u čtenářů skutečně přesvědčovací efekt. Neboť to jsou prostě NÁZORNÉ DŮKAZY. Jejich pravdivost či reálná důkazní hodnota pak pro masové publikum už bývá nepodstatná. Jde o to, že něco někde napsáno VŮBEC je. Zeptejte se třeba v reklamním průmyslu.

PRAVICOVÝ EXTREMISMUS V PŘÍPUSTNÉM PODÁNÍ ŽIDŮ

Zdání rozhodnosti hlasu ● totéž jako odlišné ● účelová oponentura ● nevkusný Tomský

Ač jsem své zlozvyky povětšinou už odstranil, občas si zahřeším a některý z nich vytáhnu. Naposledy se tomu tak stalo ve čtvrtek 29.10., kdy jsem investoval hodinu svého života kamsi mezi Neptun a Uran, přesněji do sledování televizního diskusního pořadu Máte slovo.

Podobné televizní projekty pochopitelně neexistují nahodile, nýbrž mají své přesné opodstatnění v architektuře Režimu. Dodávají mu zdání legitimity, neboť u nich má recipient nabýt dojmu své hodnoty coby tvůrčího kamene veškerenstva. Že je jednotkou váženou, to se mu dává najevo narafičením pomyslu jeho moudrosti, neboť prý teprve z jeho vyhodnocení dané problematiky se bude odvíjet zbytek. A občan získá podklady pomocí podobných pořadů. Tolik oficiální verze.

VYVAŽOVÁNÍ NUL A JEDNIČEK

Co je za dobu ● obavy z pojmenovávání ● ústupkařením k vyprázdnění ● radikální cestou principu

Ve školách jsem míval jednu obtíž. Při probírání látky se vždy hovořilo o určitém období jako o –ismu. Ať už v obecné historii, v umění výtvarném, literárním filosofii. A vůbec o etapách jakéhokoliv vývoje. Předměty měly své specifické nástěnky, kam se dějinné grafy přesouvaly coby konstantní výzdoba místností. A já následně dumal, kterak by se dala označit současnost, aby vše činilo dojem logického celku.

Coby ročník 1978 jsem prošvihl éru ideologicky svižně jednoznačných odpovědí. Neboť do 89´ jsem ještě jevil zájmy toliko infantilní a když se s pubertou začíná mysl blížit zájmům podobně abstraktnějším, učitelé zase s úlevou odvěcovali „dnes se už etapa nijak označovat nemusí“, „dnešek je prostě dnešek“ a podobné odlehčené fráze.

Ony kantorské výkruty měly bezpochyby vliv na mé utváření. Naštěstí jsem nezůstal u laciného výsměchu, že vyučující nedokáže pro svou oborovou nepřipravenost odvětit. Ani u tolerantního pochopení, že učitel si už může dovolit luxus na zuniverzalizovávání se vykašlat. A našel jsem si svůj –ismus, který zdárně odpovídal. Minimálně coby vhodná počáteční doktrinální výbava pouličních bojůvek.

KLAUS ML. A JEHO POSTOJ K NÁRODOVECTVÍ

Metapolitik od příjmení ● účelový nacionalismus ● školní realita Cikánů ● chystaná cikánská statistika

Nezačnu žárlením na fakt, že zatímco jeden web má takovou čtenost, blog Václava Klause ml. má makovou. Ani nepřipojím posměšek, že příjmení ozdobené poněkud neakademickou koncovkou má u toho zásadní význam. Názory SYNA jsou pak díky svému umístění v otevírácích Seznamu.cz široce viditelné. Občas se s nimi seznámím také, podobně jako jindy tankuji u petrolejářských korporací.

Nepopírám, že z cca 10 přečtených esejí Klause ml. mi drobná část přišla blízká. Blízká, nikoliv uhrančivá. S jeho dalšími minimálně 50 pojednáními jsem byl seznámen sekundárně a v mém úsudku poměr jakž takž podobný. Ostatně cosi podobného by platilo i na výroky Klause st. Byť zásadní kámen úrazu je v nezbytnosti dodání roku 2015. Pro mnoho lidí z našich kruhů je nyní Klausi uchvácena a na minulost nehledí.

PRVNĚ NA NACISTICKÉ DEMONSTRACI BEZ POLITICKÉ MOTIVACE

Nezaplněné politické pole ● nová architektura demonstrace ● řečnické a účastnické kuriozity ● nápověda ve skladbě demonstrantů

Abyste správně rozuměli, termíny v nadpisu jsou použity v soudobém novinářském významu. Alternativní termín by zněl „neonacistické“, ale když to má znít drsně, budiž. Pro obě novinářská adjektiva je hlavně příznačné, že bývají používána bez ohledu na realitu.

O shromážděních 17. října na Václavském náměstí je jistě v konvenčních médiích přiměřeně odstavců, proto faktografii vynechejme.

ZLOBÍ ŽÁCI? PRO RADY DO ŽIDOVSKÝCH INSTITUCÍ!

ANEB STATISTICKY NEONACISTOU OD 13,6 LET

Jelikož hlavním nebezpečím dneška není ani tak zánik soudobé civilizace jako politicky nestandardizované vyjadřování se o Izraeli, aktivity Režimu směřují i do politické výchovy školáků. Materiálem Demokracie versus extremismus - Výchova k aktivnímu občanství byla pedagogika obohacena v roce 2013, ovšem než se postupy dostanou učitelům takříkajíc „pod kůži“, nějaký ten pátek to potrvá. Ač zde  nedávno padl příslib obeznámení surfařů s obsahem teoretického prvního dílu, metodický díl druhý dostane pro svou drezúrovitou vypiplanost přednost.

Sborník začíná nám dobře známým Miroslavem Marešem, který v rozebíraném svazku převypráví svůj příspěvek ze svazku prvního. Aby zazněla alespoň nějaká inovace, padne varování před novým fenoménem „vícegeneračních extremistických rodin“. Po čtvrtstoletí od roku 89´ očekávatelný úkaz, neboť pro část aktivistů devadesátých let se tehdy nejednalo pouze o módní výstřelek a své potomstvo nyní mají po všech stupních vzdělávací soustavy. 

Manuál k systematizování propagandy

aneb Souhrny oficiálních politických tezí pro ZŠ/SŠ

Mnozí si ještě vzpomínáte na hodiny občanské nauky. Do třídy vešel pedagog a po vyhrazený čas působil coby galantní jedinec povznesený nad přízemno okolí (ve zdařilé verzi), byť jím hlásaná ideálna mívala daleko od reality. Ale alespoň na těch pár minut jste nahlíželi na pomezí dokonalosti. Ve vyšších ročnících (stupni vzdělávací soustavy) jste sice už bývali opatrnější uvěřit všemu zrovna řečenému, ale pořád vám ten předmět přišel odlišný od chemie či zeměpisu. Už jen tím, že na něj nebývaly klasické učebnice. Avšak osnovy samozřejmě stanoveny byly, byť se úmyslně žákům předem nevystavovaly.

Český jazyk budiž nejpřednější

V českém školství máme novinkový jízdní řád. Od loňského září začal platit novelizovaný rámcový vzdělávací program, což je hypotetické nejvyšší patro v „ústavním pořádku školství“. Rámcový vzdělávací program určuje hrubé nárysy toho, co by se mělo vyučovat v základních školách ČR. Například procentuální hodinové rozvržení mezi jednotlivé kategorie předmětů. 

Co vlastně volič volí?

Co vlastně volič volí?

Odpověď by měla být snadná: přeci nejméně špatnou ze všech špatných možností. Frázičková zásobárna poskytuje i hlubší vysvětlení: „nejlepší politický režim lidstva“. Nebudeme jmenovat další klišé, čtenářova pozornost by umdlela vzápětí. Především totiž volíme s nadšením a uvědoměle. Bez volení by na světě nebyla duše lidstva.

Zatím bezproblémový úvod má jednu zásadní vadu. A to vskutku maximální: nikdo neví proč vlastně volí tak nebo onak. Proto vám to nikdo ani nepoví. Byť dotázaný se bude snažit sebevíce a bude otevřený jak vrata od chléva.

Teď nebudeme zmiňovat, kterou konkrétní kandidátku volič volí. Ale PROČ volí právě takovou a takovou možnost. Některé věci si